I přestože je Česká republika převážně ateistickou zemí, neupadla zde metoda vyhánění démonů v zapomnění. Zejména v posledních letech stoupl zájem o exorcisty jak v Česku, tak i na Slovensku.

Vytvářejí se společenství, která sdružují a vzdělávají kněze a veřejnost. Podle slov kněze a vymítače Jana Vinše (1982) je v Česku kolem 20 kněží věnujících se vymítání zla.

Zákazy pro ně neplatí

V Německu byl exorcismus jako reakce na případ Anneliese Michel zakázán. Němečtí věřící proto podnikali cesty do Švýcarska, aby se zde podrobili očištění či se nechali vzdělat v provozování tzv. nebiblických osvobozovacích služeb.

Církve v jiných zemích se přirozeně odvolávají na svobodu náboženství a kultu. V současné době se exorcismu do Evropy vrací, věnují se mu nejen církví schválení vymítači, ale i venkovští kněží a laici.

Velký a malý rituál

Exorcismus je v dnešní době součástí katolické nauky a liturgie. Lze jej rozdělit na velký a malý. Menší probíhá často již při křtu, kdy se kněz zříká všeho zlého. Obřad tvoří rovněž tzv. obnova křestního slibu.

Pro výkon velkého exorcismu je biskupem povolán kněz, jenž práci vykoná.

Podle Římského rituálu je průběh velkého odhánění ďábla „zaměřen na vymítání zlých duchů nebo vymanění z ďábelského vlivu, a to skrze duchovní pravomoc, kterou Ježíš svěřil své Církvi.“

V dnešní době se klade veliký důraz na to, aby nebyla posedlost zaměňována s duševní poruchou.