Člověk, kterého nezraní ani vystřelená kulka, žije dvakrát déle než obyčejní jedinci a jeho tělo po smrti nikdy nepodlehne rozkladu. Tak jsou popisovány osoby, které staré evropské legendy nazývají fexty.

Podobných záhadných schopností mají mít ještě mnohem více, cenou za ně je prý ale upsání ďáblu!

Označení fext pochází pravděpodobně z německého slova kugelfest, což v překladu znamená kulí nezranitelný. Objevuje se v příbězích u nás, na Slovensku, v Německu a ve Švédsku.

Proto většina badatelů spatřuje počátky mýtů v 17. století v období třicetileté války, kdy se Švédové ve střední Evropě objevili a ona údajná nezranitelnost se velice hodila.

Fexti prý navíc dokážou kulky nejen srážet stranou, ale také je odrážet zpět na toho, kdo je vystřelil. Jak velký podíl tedy měli na vzniku těchto pověstí válečné události?

Fexty prý chrání extrémně pevná kůže, přesto ale zranění utrpět mohou, ovšem jen v případě, že je po nich vystřeleno něčím, co se běžně jako náboj nepoužívá – například skleněným střepem nebo peckou z ovoce. V takové situaci fext může i zemřít, ačkoliv ho jinak nemůže zabít nic jiného.

Dar i prokletí

Fextem se mohl údajně člověk stát dvěma způsoby. První možnost se podobá příběhům o benandantech, pokud se totiž dítě narodilo ve dvou plodových obalech, znamenalo to, že si ho vyvolil Bůh a může z něj být fext.

Jeden z obalů poté musel být ihned spálen a druhý smotán a zašit dítěti do podpaží, čímž se mu zajistila odolná kůže a další vlastnosti – rychlost, síla i nezranitelnost.

Při druhém způsobu všechno získal jedinec až během života, někteří prý uzavírali smlouvy s ďáblem výměnou za své duše, jiní byli trestáni za své hříchy. Tito fexti nemohli nikdy zemřít a dojít pokoje.

Žili mezi lidmi tak dlouho, dokud někomu svými schopnostmi nezachránili život – tehdy se vykoupili.

Zabíjeli i po smrti

Kromě nezranitelnosti měli mít fexti také léčitelské schopnosti, jako například poslední potvrzený český fext Emanuel Sýkora ze Záběhlic u Prahy. Nejvíce se s nimi ale spojuje záhadné nerozkládání jejich mrtvol.

Některé legendy navíc popisují, že tato těla byla schopna pohybu, dokonce měla zabít několik lidí! Mrtvola vambereckého fexta prý uškrtila francouzského poručíka Galleho (†1741).

V Kostelci nad Labem byl zase objeven mrtvý dělník Plencavka, ruce jedné mumie fexta měl kolem krku, druhá mu zatínala prsty do hrudníku. Jsou tyto příběhy pravdivé?

Mumifikace nebo genetika

Co přesně stojí za zvláštními schopnostmi fextů a zachováváním jejich mrtvol se dodnes nedaří úplně zjistit. Teorií existuje mnoho – podle některých se jednalo o jinou lidskou rasu, jiní za vším vidí určité geny nebo rychlou schopnost regenerace.

Na vzniku legend měla pravděpodobně podíl také nespolehlivost tehdejších zbraní a náhoda: pokud se totiž někomu v bitvě zdánlivě vyhýbali kulky, stal se rychle předmětem lidových povídaček.

Samotná mumifikace pak mohla probíhat prostě díky podmínkám, ve kterých byla těla uložena. Jak ale potom vysvětlit ony záhadné vraždy?