Zajímavou metodou alternativní terapie je TPO neboli terapie pevným objetím. Jedná se o techniku, která má navrátit láskyplné pouto mezi lidmi, a to prostřednictvím „pouhého“ objetí. Může něco takového fungovat?

Technika pochází z 80. let 20. století od americké psycholožky Marthy Welch. Jejím ústředním předpokladem je, že ne vše se dá vyjádřit slovy. Musí proto nastoupit jakýsi „prostředník“, kterým je právě pevné objetí.

Dají se jím údajně zvládnout věčné konflikty a neshody mezi blízkými lidmi nebo například výchova dítěte.

Terapie pevným objetím slaví úspěch i v České republice. Původní metodu zde modifikovala psycholožka Dr. Jiřina Prekopová a dala jí nový název: Terapie pevným objetím podle Prekopové. Jaká je její podstata?

CÍLEM JE LÁSKA

Podle Jiřiny Prekopové je cílem terapie láska k bližnímu a k sobě samému. Dá se jí prý docílit skrze „emocionální konfrontaci v pevném objetí“. Sezení se může účastnit kdokoliv, nejčastěji je však navštěvují rodiče s dětmi.

Právě u nich se průběh terapie mnohdy jeví dost dramaticky. Klienti provádějí objetí většinou na karimatce pod dohledem terapeuta. Objímané dítě se nezřídka vehementně brání, křičí a pláče, ale pevné objetí jeho matky ho postupně uklidňuje, až se utiší zcela.

Jiřina Prekopová proces popisuje jako jakousi katarzi, během níž dochází k propojení dvou lidí – objímajícího a objímaného.

BODUJE U AUTISTŮ – NEBO NAOPAK?

TPO vychází ze skutečnosti, že už v břiše matky, stejně jako v prvních letech života, je dítě k matce přimknuto. Tělesný kontakt má být tedy pro člověka zcela přirozený!

Přestože má při TPO docházet k navázání láskyplného pouta, mnozí odpůrci této metody tvrdí, že nic takového není možné. Objetí je prý totiž vynucené.

Námitky se navíc týkají i toho, že TPO je často využívána u dětí trpících autismem, kteří často doteky zcela odmítají.