Při hledání mimozemského života je snadné zavrhnout ledem pokryté planety a měsíce s tím, že tam přece žádný život nemůže existovat. Sami žijeme na planetě s atmosférou, a tak logicky hledáme podobný vzorec i jinde. Nebo snad může život bujet i pod ledovou krustou?

„Kde jsou všichni?“ ptal se už v roce 1950 italský fyzik Enrico Fermi a prohlásil, že kdyby ve vesmíru žila nějaká vyspělá mimozemská civilizace, už bychom o ní museli slyšet.

Vzniknul tak Fermiho paradox, který zůstane nevyřešen, dokud tu mimozemskou civilizaci neobjevíme nebo dokud nepřiletí na neohlášenou návštěvu.

Mimozemšťané nás mají za hlupáky

Možných vysvětlení Fermiho paradoxu je celá řada, například:

V nekonečném prostoru vesmíru, kde se vzdálenosti měří v jednotkách, které si běžný smrtelník ani neumí představit, může takové zprávě od mimozemšťanů trvat pěkně dlouho, než dorazí, a mezitím může lidstvo vyhynout.

Další teorie říká, že se mimozemšťani schválně schovávají, protože se obávají, že kdokoliv je může slyšet, má nekalé úmysly.

Nebo jsou mimozemšťané příliš vyspělí, takže lidstvo považují za bandu neandrtálců a čekají, až dospějeme.

Uvězněni ledem

V poslední době ale začíná nabírat na síle další argument: že totiž život ve vesmíru existuje pod ledovou krustou zamrzlých planet a měsíců, jakými jsou i Europa (Jupiter), Enceladus (Saturn) a další měsíce, které najdeme přímo za humny.

Podobné planety a měsíce, které pod ledem ukrývají obrovské oceány tekuté vody, jsou ve vesmíru asi 1000krát častější než skalnaté planety s atmosférou, jakou je Země.

A pokud se tady v hlubinách vyvinul inteligentní život, tak s největší pravděpodobností ani netuší, že mimo jeho domovskou planetu/měsíc existuje celý obrovský vesmír a další planety.