Jedná se o nevinný zapadlý ostrůvek uprostřed středoamerického Mexika. Pro svoji děsuplnou pověst je však znám po celém světě. To je Ostrov panenek.
Xochimilco je městská část mexického hlavního města Ciudad de México. Leží asi 29 kilometrů od jeho centra a je protkána systémem kanálů a malých, uměle vytvořených ostrovů. Místní je nazývají Chinampas (či také plující zahrady).
Nejzajímavější z nich je Ostrov panenek. Pokud na něj vstoupíte, pocit nepříjemného mrazení, který vám bude běhat po zádech, je zaručen.
Jak líčí současný žurnalista Matt Forde: „Ukáže se zde výjev, který je tak unikátní a hrůzostrašný, že si rychle získává neblahou proslulost po celém světě.“
Tajemný příběh autora ostrovní výzdoby začíná v polovině 20. století. Mexičan Julián Santana Barrera žije se svou rodinou v hlavním městě a živí se farmařením. Objíždí sousedství s vozíkem, v němž má naskládány své produkty a snaží se je udat.
Vše jde hladce, Barrera nachází útěchu nejen v práci, ale také v Bohu. Je totiž silně věřící. Ovšem pak se cosi zvrtne. Kdysi pracovitý muž propadá alkoholu, ztratí chuť k práci a záhy se dostává na mizinu. Po čase mu nezbývá, než se uchýlit k žebrání.
Spadne až na dno a lidé ho nenávidí, protože je začíná velmi obtěžovat. Proto se rozhodne utéct. A vyhlédne si k tomu malý ostrůvek na jezeře Teshuilo, v oblasti Xochimilco. Zde ho už nic špatného nečeká, domnívá se bláhově…
Tajemný návštěvník
Barrera odejde z domova a žije takřka poustevnickým životem. Barrerovi se zdá, že slyší podivný šepot. Ve 20. letech 20. století se totiž na zdejším ostrově odehraje tragédie.
Tři dívky si údajně hrají u břehu, když jedna z nich spadne z mola do hluboké, ledové vody. Neumí plavat, takže ji hladový chřtán jezera navždy pohltí. Po tomto neštěstí se začnou tradovat historky, že tam, kde dívka vydechla naposledy, není zcela bezpečno.
Její duše se sem prý vrátila. Patří snad hlas, který o pár desítek let později pronásleduje Barreru, právě jí?
Prý k němu mluví ono mrtvé děvče! Přeje si, aby pro ni Barrera sehnal panenku, s níž by si mohla hrát. To není nesnadný úkol, protékající voda unáší leccos a občas i nějakou tu hračku.
Julián prohledává okolní odpadky a čeká, že připluje panenka, která se dívce zalíbí. Jednoho dne se mu přesně taková dostane do rukou a on ji zavěsí na strom. Ovšem duch dívky brzy žadoní hračky další. Navíc Barreru upozorňuje, že panenky nebudou jen pro ni.
Prý ochrání i jeho samotného, jelikož na ostrově se nachází mnoho zlých přízraků, které on nevidí – o jejich přítomnosti ví jen mrtvá dívka.
Duch mrtvé dívky musí být navýsost spokojen! Stále prý s Barrerou komunikuje a dělá mu jediného společníka. Změna nastane v 90. letech. Kolem dříve zapomenutého ostrova totiž opět začíná být rušno.
Oblast Xochimilco je zařazena na seznam světového dědictví (UNESCO) a město získává objemnou finanční podporu na její zvelebení. Kanály jsou perfektně vyčištěny a znovu tudy proudí lodě s početnými posádkami.
Nebezpečné mořské panny
Píše se 21. srpen roku 2001 a Barrera si k sobě na ostrov povolává synovce Anastasia Velazqueze. Má mu pomoci s náročnou úpravou půdy, kterou chce využít k pěstování dýní. Když je úkon hotov, oba muži se společně najedí a odcházejí na ryby.
Jenže starý Barrera se chová velmi podivně. Zdá se, jako by se jeho stav s postupujícími lety ještě zhoršil. Svému synovci vypráví o mořských pannách, které na něj prý volají z hlubin kanálu.
Onen srpnový den není poznamenán jen Barrerovými strašidelnými historkami. Během rybaření se totiž promění v drama. Anastasio si na chvíli odskočí a starý farmář zůstane u břehu sám. Co se děje pak, to zůstává tajemstvím.
Jisté však je, že Julián tehdy prožije poslední okamžiky svého života. Když se totiž jeho synovec vrátí, nemůže ho nikde nalézt. Podaří se mu to až za chvíli – mužovo tělo pluje na vodě, tváří dolů. Je mrtev! A co víc, skoná v blízkosti malého mola. Je to přesně to místo, kde kdysi utonula neznámá dívka!
