Jedním z prvních podrobněji doložených inkvizitorů na našem území je Kolda z Koldic. Podrobně nás o něm zpravuje Pasionál abatyše Kunhuty z počátku 14. století.

Sám Kolda je totiž autorem několika textů, které jsou v tomto pasionálu opsané.

O jeho původu toho mnoho nevíme, ale můžeme si být jisti, že byl šlechtický, protože sám Jan Lucemburský (1296–1346), když píše papeži Klimentovi V. (1264–1314) a doporučuje Koldu na uvolněné funkce v římské kurii, zmiňuje, že je ze šlechtického rodu.

Stejně jako mnoho jiných inkvizitorů i Kolda spojuje svůj život s dominikánským řádem, který velmi bedlivě dbá na zachovávání pravověří a pronásledování kacířů a heretiků.

Rázný papež

Jeho velká inkvizitorská kariéra začíná v okamžiku, kdy papež Jan XXII. (1244–1334) ustanovuje vlastní inkviziční tribunál.

Tento papež je poměrně nesmlouvavý a je mezi evropskými panovníky znám tím, že jim píše neustálá napomenutí a poučuje je, jak se mají křesťansky chovat. Pro herezi a chybné učení nemá naprosto žádnou toleranci.

Nebojí se tvrdě zasáhnout i proti františkánskému řádu, když se jedna jeho odnož začíná dostávat do rozporu s církví a jejím učitelským úřadem. Dobře fungující inkvizice mu v této snaze může jenom napomoci.

A kdo se hodí na inkvizitora lépe než právě osvědčený Kolda z Koldic, který navíc používá důvěru a podporu panovníka.

Blízké vztahy s královským dvorem

O Koldově inkvizitorské činnosti na našem území nemáme mnoho informací. V dochovaném pasionálu jsou obsažené jeho teologické spisy O statečném rytíři a O nebeských příbytcích, které věnuje Kunhutě Přemyslovně (1265–1321).

Víme, že zaujme pozici v dominikánské provincii v Čechách. Je možné, že působí při kostele sv. Klimenta na Starém Městě pražském, který je dnes v pozdější přestavbě součástí Klementina. Někteří autoři se domnívají, že mohl být také duchovním rádcem u sv.

Jiří na Pražském hradě, čemuž by napovídala i jeho blízkost s králem a Kunhutou. Kolik inkviziční práce skutečně pod papežovou jurisdikcí vykonává, to se nedá říci. Některé odhady ale mluví o tom, že mu padnou za oběť stovky lidí.

Byli by to pravděpodobně většinou lidé obvinění z nesprávné víry, tedy kacíři. O tom, zda se mezi nimi nacházejí i skuteční mágové, můžeme jen spekulovat. Ať tak či tak, obliba honů na čarodějnice má přijít teprve později.