Rakouský vynálezce Viktor Schauberger se po skončení druhé světové války ocitá v USA, kam ho s dalšími nacistickými vědci odvezli američtí vojáci – i vrabci na střechách si totiž štěbetají o tom, že Schauberger dokázal sestrojit funkční létající talíř!

Ve skutečnosti je Viktor Schauberger synem lesníka, který nikdy ani nevkročil na půdu vysoké školy. Při práci venku má ale možnost studovat přírodu, a zvláště vodu, kterou nazývá krví Země. Pozoruje vodní víry, proudy, víření, a kdejaký potůček se stává jeho učebnicí.

Technologie způsobí zánik lidstva

Jeho praktické znalosti mu umožní sestrojit řadu unikátních strojů a vybudovat zařízení na přepravu dřeva i z těžko přístupných lesů za pomoci vody z malých potůčků, což výrazně srazí cenu dřeva.

Zároveň s tím je Schauberger i ostrým kritikem technologií, jakými jsou například spalovací motor nebo i vrtule, protože věří, že jejich používání povede ke zničení přírody a pak i samotného lidstva.

Místo toho se snaží prosadit technologie, založené čistě na přírodních silách a vodních vírech, které neznečišťují ani přírodu, ani vzduch.

Svými vynálezy si získá patřičnou pozornost, a tak není divu, že ho před vypuknutím druhé světové války naverbují nacisti, aby pro ně postavil motor, pracující na principu víru, a vzdušné plavidlo ve tvaru disku, které by se vznášelo nad zemí.

Létající talíř

A skutečně, v roce 1940 vyvine létající stroj Repulsine A. Zařízení se ale dá jen těžko ovládat, nemluvě o provádění nějakých manévrů. Na konci války pak nacisté všechny jeho prototypy i poznámky zničí, aby nepadly do rukou nepřátel.

Schaubergera pak američtí vojáci odvezou do USA, své vynálezy si ale nechá pro sebe.

Na jeho nápadech ale v 50. letech minulého století staví kanadský výrobce letadel Avro Canada a v roce 1959 se pochlubí létajícím talířem VZ-9 Avrocar – bohužel se ale stroj nezvedne výš než pár metrů.

A Schauberger? Ten se v roce 1958 vrací do Rakouska a o pár dní později umírá – chudý jako kostelní myš a zapomenutý.