Stále převládá poněkud idealizovaná představa, že období neolitu – mladší doby kamenné bylo epochou jakési „rajské doby“, kterou trápilo jen minimum konfliktů. Touto optikou se často díváme na dochované evropské megalitické stavby.
Vidíme v nich mírumilovná shromaždiště či astronomické observatoře. Proč by však dávné kamenné kruhy nemohly sloužit tradiční lidské aktivitě – válce?!
V megalitických stavbách hledáme ukrytou pozitivní energii. O obřadech a rituálech, které zde probíhaly, však nevíme zhola nic. Přitom vědci upozorňují, že i období evropského neolitu mělo svoje konflikty. Ty se určitě dotýkaly i záhadných megalitických staveb.
Války doby kamenné
Velkou koncentraci megalitických památek stále nacházíme i na Britských ostrovech, včetně jejich nejsevernějších oblastí – Orknejí. Nejraději bychom si představovali, že tyto megalitické chrámy pod širým nebem byly oázou klidu, míru a rozjímání.
Když však archeologové ve Spojeném království uzavírali studii výzkumu nalezených hrobů neolitických obyvatel, došli ke znepokojivým závěrům. Značná část pozůstatků totiž nesla známky poranění, která mohla vzniknout právě v boji.
Byla to traumata zhojená i nezhojená. Ve druhém případě pak vedla ke smrti dotyčného.
Kult mrtvých bojovníků
Teorie hledající smysl megalitických staveb rovněž hovoří o kultu mrtvých, který mohl být spojený s těmito impozantními stavebními díly.
Lze tak dát v neolitu probíhající konflikty též do souvislostí se vztyčováním kamenných alejí i budováním megalitických kruhů. Ostatně, i pozdější legendy často vidí v alejích obřích kamenů symbolické armády.
Dost možná, že funkcí těchto staveb bylo tak udržování vzpomínek na mrtvé bojovníky, oslava nějakého důležitého válečného úspěchu i prezentace síly a moci, nota bene v době, kdy nešlo tyto pocity uchovat například v písemných pramenech. Je to snad troufalý odklon od poněkud idealistického a zasněného pohledu na megalitické stavby, ale odpovídá lidské přirozenosti.
