Říká se, že po smrti se proměníme v prach. Známé rčení však neplatí pro každého. Existují jedinci, jejichž těla si stále zachovávají svou původní podobu. Jako by jejich smrt byla jen věčným spánkem.

Třetí díl seriálu o nejslavnějších mumiích světa patří Juanitě, incké dívence, která byla obětována bohům.

Americký antropolog Johan Reinhard a jeho kolega, peruánský horolezec Miguel Zárate stoupají v září roku 1995 k vrcholu 6309 metrů vysoké hory Ampato v jižním Peru.

Pod sněhem pokrytým vrcholem zastaví a pohlédnou do jednoho kráteru. Zdá se, že na jeho dně cosi leží. Vypadá to jako ztracené zavazadlo či snad dávno zapomenutý svazek šatů. Muži sestoupí do kráteru a zblízka na objekt pohlédnou.

Vzápětí si mezi sebou vymění napůl vyděšené, napůl vzrušené pohledy a po zádech jim přeběhne mráz. Z uzlíčku vyčnívá lidská tvář!

Další průzkum odhalí, že je to incká dívka, které začnou říkat Juanita, a byla kdysi zavražděna a obětována bohům. Její tělo se stává jedním z nejcennějších archeologických nálezů a místo, kde byla objevena, bohatým nalezištěm.

Oběť vznešené rodiny

Následné průzkumy v kráteru a na svahu hory odhalují cenné archeologické nálezy z éry jihoamerického národa Inků. Četné nádoby, sochy a stopy po potravinách dokládají, že hora Ampato bývala významným inckým obětištěm.

Na dně kráteru jsou v dalším měsíci nalezena ještě dvě zmrzlá mumifikovaná těla. Jedno patří chlapci a jedno dívce. A objevy pokračují. V Andách, pásu velehor Jižní Ameriky, je odkryto dohromady 18 mrazem mumifikovaných těl, která byla obětována bohům.

Juanita je ovšem tou nejzachovalejší. Je také první rituální inckou obětí ženského pohlaví, která byla nalezena. Dívka je oblečená do pestrých barevných šatů, které připomínají nejjemnější textilie z inckého hlavního města Cuzco.

Barevný šátek zdobí stříbrná spona a na hlavě má péřovou čepici. Její zdravotní stav byl údajně dlouhodobě v pořádku, což naznačuje, že pochází ze vznešené rodiny. Dívka, jejíž věk je odhadován na 11–15 let, umírá mezi lety 1450–1480. Proč a jak zemřela?

Měla přinést přízeň bohů?

Z dosud získaných poznatků vyplývá, že lidské oběti jsou vykonávány při různých příležitostech. Těmi jsou například smrt panovníka, sklizeň úrody, války, přírodní katastrofy a podobně.

Jednou za několik let jsou děti inckých náčelníků obětovány na vrcholech významných vulkánů. Inkové věří, že si tímto aktem nakloní božstva či duchy sopek a ochrání se před možnou erupcí.

Neváhají vystoupat ani na vrcholy, jejichž zdolání je v dnešní době s potřebným vybavením stále nesnadné. Podle všeho jsou zdatnými horolezci. Kdy naposledy došlo k erupci vulkánu Ampato, není známo.

Uspalo jej incké obětiště, nebo byly čtyři nevinné děti zabity zbytečně? Původní obyvatelé jihoamerického kontinentu by jistě byli přesvědčeni o první variantě.

Rodiče obětovaných dětí chápou možnost nabídnout svého potomka bohům jako nesmírnou poctu a od narození je k tomuto účelu připravují. Aby byli bohové uspokojeni, jsou za tímto účelem vybírány ty nejhezčí, nejzdravější a nejsilnější děti. Věděla i malá Juanita, jaký osud ji čeká?