Tu největší sbírku pradávných kamenných labyrintů na světě najdete rozprostřenou na společenství ostrovů a ostrůvků v Bílém moři. Archeologové a historici se již dlouhá desetiletí přou o jejich významu. Vědí jediné.
Před tisíci lety se tyto stavby začaly objevovat ve stejný čas na všech tehdy osídlených kontinentech planety Země. Ale proč?
Solovecké ostrovy tvoří souostroví v Oněžském zálivu Bílého moře a administrativně spadají do Archangelské oblasti Ruska.
Jsou staré téměř 9000 let a nachází se na nich celkem 35 kamenných labyrintů vybudovaných v neolitu, čili v mladší době kamenné (zhruba 8000–5000 př. n. l. – pozn. red.).
Hned pro 14 z nich je domovem kus pevniny měřící lehce přes kilometr čtvereční nazývaný Velký zaječí ostrov. Jsou nejzachovalejší, nejvíc dech beroucí a tím pádem i nejzáhadnější z celé soustavy.
Proč si tedy neolitičtí osadníci dali takovou práci a nádherné kamenné skvosty zde stavěli?
Pro obživu, či astronomii?
V 70. letech zaznívá názor ruské archeoložky Niny Guriny, která tvrdí, že labyrinty sloužily jako past na ryby.
Důkazem je podle ní skutečnost, že byly všechny postaveny blízko břehů moře, přičemž hladina vody byla před tisíci lety výše než dnes. Ryby do nich měly vplout vchodem, a zůstat lapeny na konci, ve slepé uličce, coby snadná kořist pro rybáře.
Hezká teorie, jenže jak vysvětlit přítomnost labyrintů ve vnitrozemí? Jiný názor má další ruský archeolog, Leonid Jeršov. Podle něj linie „bludišť“ věrně kopírují oběžnou dráhu Slunce i Měsíce, proto musely být využívány jako kalendáře!
Jenže tuto možnost podrývá skutečnost, že labyrinty nevedou vždy stejným směrem a mají i jinak umístěné vchody. Kde jinde tedy hledat odpovědi?
Symbolická pouť
Současnou oblíbenou teorií ohledně kamenných labyrintů na Soloveckých ostrovech je možnost, že by mohlo jít o starodávný symbol celistvosti.
Naši prapředci se skrze ně snažili vyjádřit svojí existenci, a snad ji takto symbolizovali přímo nebesům, respektive bohům v nich sídlících. Spirála kruhového tvaru je klikatou, ale smysluplnou cestou směřující do středu nás samých, a poté zas ven do světa.
Úspěšně projít labyrint mohlo při různých rituálech znamenat probudit se, dosáhnout poznání. Změnit vědomí jedince, jeho vnímání prostoru a času.
Dojmy z takové pouti popisuje ruský archeolog Vladimír Abramov, který se labyrinty na Velkém zaječím ostrově zabývá. „Jedná se o výjimečný zážitek.
Vstoupíte dovnitř, a po několika zatáčkách už vůbec nevíte, kolik jste toho ušli, a kolik vám ještě zbývá k cíli. Čas jako kdyby se zastavil, a vy musíte upřeně hledět jen pod své nohy. Žádné podružné myšlenky v tu chvíli neexistují.“
Jsou cestou k věčnosti?
Navzdory nesčetným hypotézám zůstává hlavním „favoritem“ odborníků názor, že kamenné labyrinty na Soloveckých ostrovech mají spojitost s náboženstvím.
Americký historik Carl Schuster (1904–1969) a jeho krajan, antropolog Edmund Carpenter (1922–2011) zpopularizují domněnku, že tyto stavby měly rozličné úkoly:
polapit zlé duchy, ukázat cestu tanečníkům při šamanských obřadech a snad také symbolizovat hranici mezi naším světem a podsvětím. Ano, právě skrze labyrinty měly putovat duše zemřelých do říše stínů.
Ruský archeolog Alexej Nikitin soudí, že labyrinty ukazovaly cestu k bráně vedoucí dovnitř a ven z pozemského království. Ta se ale dle legend otevřela jen tomu, kdo měl magický klíč… Má lidstvo šanci, že ho jednou najde?
