Publius Ovidius Naso byl jedním z největších básníků antiky.

Pro autora starověkých básnických „bestsellerů“ nastal tragický zlom v roce 8 našeho letopočtu, kdy jej římský císař Augustus poslal do vyhnanství do města Tomis na břehu Černého moře (dnešní rumunská Konstanca).

Už ve školních lavicích se studenti dozvídají, že hlavním důvodem pro Ovidiovo vyhnanství v zapadlé provincii na hranici římského impéria byla jeho básnická sbírka Umění milovat (Ars Amatoria).

Zapomíná se však, že v době, kdy oslavovaný římský básník, moderním jazykem řečeno kulturní ikona města nad Tiberou, nastupuje svoji pouť do vyhnanství, byly provokativní verše Umění milovat již více než 7 let staré.

Určitě nemohly být pravým a jediným důvodem vyhnanství pro oblíbeného a váženého poetu.

Důvody Ovidiova vyhnanství

Co tak strašlivého Ovidius císaři provedl, že musel zbytek svého života prožít v izolaci daleko od Říma? Kauza Ovidius ani po dvou tisících letech neskončila. Stále se objevují nové teorie příčin jeho vyhnanství.

Spekuluje se, že mohl mít intimní poměr s císařovou vnučkou Julií. Jiná teorie tvrdí, že Ovidius se účastnil spiknutí proti císaři, které organizoval jistý Aemilius Paullus.

Rezonují taktéž názory, že v Ovidiových básních opěvovaná dívka Corina je ve skutečnosti třetí Augustova žena Livie Drusilla. Skloňována je též Augustova latentní homosexualita a fakt, že Ovidius mohl být svědkem milostného aktu mezi císařem a jiný mužem.

Kauza Ovidius je stále otevřená… Ačkoli samotný Ovidius ve svém pozdním díle činil narážky na důvod vyhnanství, nikdy tyto nejasné náznaky explicitně nevysvětlil.