Kresba Leonarda da Vinciho z roku 1490 si podmanila svět. Znázorňuje proporce lidského těla. Spojuje v sobě matematiku a umění. Říká se jí Vitruviánský muž. Jde však o zcela originální dílo, nebo mohl Leonardo vycházet i z tvůrčího úsilí někoho jiného?
První stopu nalezneme přímo u legendární Leonardovy kresby. Postava vepsaná do kruhu a čtverce je doplněná textem, který parafrázuje myšlenky římského architekta Marca Vitruvia. Právě po této osobnosti dostala kresba i svoje pojmenování.
Inspirace pro Leonarda
Kresba Vitruviánského muže je nyní uložena ve sbírkách galerie v italských Benátkách. Z Apeninského poloostrova pocházejí také další potenciální sudičky, které mohly stát u kolébky Vitruviánského muže.
Tím samozřejmě nemáme na mysli nařčení geniálního Leonarda da Vinciho z nějakého plagiátorství. I on však žil v konkrétní době, byl v interakci s dalšími umělci, nechal se inspirovat odkazem antiky.
Všechny tyto impulsy pak přetvořil v jedinečné a originální dílo. Ostatně, už samotné poznámky na kresbě, které jsou věnované architektovi Vitruviovi, svědčí o tom, že Leonardo vycházel i z poznatků, které mu zanechala minulost.
Sudičky Vitruviánského muže
Leonarda bezesporu inspiroval jeho přítel, architekt Giacomo Andrea z Ferrary. Také on vytvořil kresbu, která se slavnému vypodobnění Vitruviánského muže v mnohém podobá. Je možné, že na výsledné podobě Vitruviánského muže pracovali oba přátelé společně.
Osud si však přichystal pro Andreu předčasnou smrt. Po obsazení Milána francouzskou armádou byl Andrea v roce 1500 popraven, jeho tělo rozčtvrceno a zavěšeno na čtyři různé městské brány.
Spekulovalo se i o ovlivnění kresby Vitruviánského muže dílem františkánského mnicha a matematika Pacioliho.
Pravdou ale je, že se Leonardo da Vinci a Luca Pacioli seznámili až několik let poté, co slavná kresba vznikla.
Pokud bychom chtěli, kromě Leonarda da Vinciho, postavit k pomyslné kolébce Vitruviánského muže i další historické osobnosti, určitě by mezi nimi neměli chybět zejména Marcus Vitruvius a Giacomo Andrea.
