Kino Lincoln Theatre v městě Decatur bývá díky svým mnohým mezipatrům, závratně vysokým balkonům a hlubokým podzemním prostorům přirovnáváno k labyrintu. Skrývají se v něm temná tajemství?

Otevřeno je v říjnu 1916 a to přímo na místě hotelu, kde v dubnu předchozího roku propuká rozsáhlý požár, který stojí život dva lidi. Pohybují se tu právě jejich duše dodnes?

Na tajuplnosti mu přidává také legendami opředený výstup slavného kouzelníka a iluzionisty Harryho Houdiniho (1874–1926). Pamětníci se totiž přou, jestli vůbec proběhl.

Filmy tu živá představení postupně zcela vytlačí, ale napínavé situace návštěvníci zažívají nejen kvůli dění na plátně! Paranormální jevy zde pozorují už od 30. let, a nadpřirozeno si „nedává pohov“ ani v současnosti.

Nejznámější duch Lincolnu se jmenuje Red a má to být zesnulý kulisák, který umírá při strašlivé nehodě. Údajně se zřítí z lešení ve více než 20 metrové výšce tak nešťastně, že si při pádu ve snaze o zachycení utrhne ruku. Až pak zemře dole v tratolišti krve.

Jiná varianta příběhu ale tvrdí, že Red v kině naposledy vydechl během odpoledního „šlofíku“ a o ruku přišel dávno předtím, ve vřavě 1. světové války.

V průběhu let v Lincolnu desítky lidí slýchají kroky a smích z prázdného sálu a sedačky se prý někdy samy od sebe sklápí, jako kdyby se zvedalo neviditelné publikum.

Na různých místech dochází k náhlým poklesům teploty, návštěvníci vídají stínové postavy a mají pocit, že se jich někdo dotýká. Je to Red?

Přízračný chodec

Americký publicista Troy Taylor se v Decatur narodil a s nadpřirozenem v Lincoln Theatre má bohaté zkušenosti. Na Halloween roku 2002 zde během odpoledne chystá scénu pro večerní show. Je zrovna za oponou, když uslyší kroky na dřevěném pódiu.

Rychle vyběhne, protože ví, že tam kromě něj nikdo není. Zamrazí ho, když zjistí, že se nemýlí. K nejděsivějším místům budovy patří kovové spirálové schodiště v rohu kinosálu, kde občas pracovníci pozorují přízračné postavy, slyší šepot či kroky.

Stalo se to i Taylorovi v říjnu 1995 se štábem lokální televize. „S kameramanem jsme vystoupali nahoru a čekali na reportérku. Oba jsme slyšeli přibližující se kroky, ale pak jsme se pořádně lekli.

Zjistili jsme, že reportérka si prohlíží něco na druhé straně místnosti!“ Kdo se to tedy za nimi nahoru drápal?