Barokní zámek v Chotěboři byl postaven v letech 1701–1702 Vilémem Leopoldem Kinským. Stojí na místě bývalé tvrze. Součástí zámku, obklopeného anglickým parkem, je také kaple Nejsvětější Trojice. Od svého vzniku zažil zámek a okolní panství řadu majitelů. Ale především jeden z nich se neblahým způsobem zapsal do paměti lidu.

Byl jím Jaroslav Sezim Rašín z Rýzmberka. Však i záznamy, které se z té doby dochovaly, uvádí, že byl ke svým poddaným velmi tvrdý. Nutil je k robotě a také krutě trestal ty, kteří neměli na placení daní.

Ale ani po své smrti nedal poddaným pokoj. Často prý duch Sezima za tmavých nocí vyrážel ze zámku v kočáře taženém třemi páry černých koní. Dusot jejich kopyt a drkotání kočáru při divoké jízdě městem děsili lidi v okolních domech.

Když už toho měli lidé dost, přemýšleli, jak se ducha zbavit. Požádali tedy faráře, aby jeho divokou jízdu zastavil, že se pokusí setnout jeho hlavu. A tak farář skutečně o půlnoci s monstrancí na přijíždějící spřežení zvolal:

„Zaklínám tě“, ale kočár proletěl kolem. Navíc se z kočáru ozvalo posměšné zachechtání.

A tak obyvatelé města přemýšleli dál. Až jeden muž, nazývaný hvězdopravec, tedy zabývající se astrologií, jim poradil. Sezimu může přemoci jen muž, který se narodil „na téže planetě“, tj. stejným datem narození.

Tím byl zdejší sladovnický pomocník, známý rváč a opilec. Nechal se však uprosit a pustil se do díla. O půlnoci drsným hlasem zarazil koňské spřežení, a když Rašín vykoukl z okénka co se děje, prudkou ranou mečem mu uťal hlavu.

Ta se skutálela do blízké studánky. V tu chvíli se koně splašili a s bezhlavým tělem v kočáře zmizeli ve tmě neznámo kam. Od těch dob byl ve městě klid, jen asi čtyři noci kolem studánky ještě pobíhal černý pes se zmizelou hlavou. To možná duch Rašína hledal ztracenou hlavu.

Zajímavé na tomto příběhu může být i současný pokus o lokalizaci. Skupině lovců duchů se podařilo pomocí virgule zjistit místo, kde asi k ukončení astrální podoby Rašína a jeho nočních jízd došlo.

Mohlo to být na příjezdové silnici od Nové Vsi, asi tři sta metrů od náměstí. A proč se to povedlo právě pivovarskému pomocníkovi a ne knězi? Ducha Sezima Rašína mohl prý přemoci jen člověk bez nejmenší bázně. A tak asi trochu strachu měl i kněz, nikoliv však známý rváč.