Pod slovem šaman si většina lidí představí americké indiány nebo obyvatele Sibiře se schopnostmi, na které věda nestačí. Ještě mocnější však mají být však mágové afrických kmenů. Co všechno dokážou?

Nad africkou savanu se blíží soumrak. V dálce projíždí džíp evropských lovců. Jeden z mužů, který doprovází zahraniční cestovatele během jejich výprav na safari, ale myslí na včerejší den.

Černošský stopař Ngunguru měl nedávno vizi obřího dravého brouka nazvaného manticora imperator. Jenže zatímco běžné manticory dorůstají délky pouze několika centimetrů, ono zvláštní zjevení má prý téměř velikost lva! Šlo jen o stopařovu halucinaci?

Podle mnohých Afričanů nikoliv! Děsivé zjevení je prý vytvořeno mocnými šamany etnika Sanů a jeho spatření prý znamená předzvěst brzké smrti!

Jedovatá magie

„Afričtí šamané zřejmě disponují schopnostmi, které zatím neumí současná věda zcela objasnit,“ prozrazuje český spisovatel Jaroslav Mareš (*1937). Tento sympatický muž prožívá během mnoha cest po Africe leccos tajemného.

Mimo jiné zakusí i podivuhodné schopnosti etnika Sanů, kteří jsou známí spíše pod názvem křováci. Tito malí lidé jsou mnohem víc než ostatní Afričané svázáni s přírodou a jejími neviditelnými zákony včetně údajné magie.

„Můj přítel McGill mi vyprávěl, že během expedice do Botswany odebral při návštěvě sanské vesnice dva vzorky šípového jedu z téže skořápky pštrosího vejce. První z nich před magickým obřadem a druhý po něm,“ vzpomíná Mareš.

A výsledek následných chemických rozborů v laboratoři? Je šokující. Analýza totiž dokazuje, že druhý vzorek obsahuje výrazně více jedu než první!

Nadpřirození stopaři a telepati

Je možné, že změnu koncentrace jedu způsobila kouzla křováckých kouzelníků? Snad. Příslušníci Sanů jsou proslavení svými neuvěřitelnými schopnostmi.

Není pro ně problém najít zvěř, přestože jiní stopaři po ní neobjeví žádné stopy, vydržet měsíce bez jídla, telepaticky mezi sebou komunikovat, vytušit náladu zvířat nebo čerpat energii z okolního prostředí. Mají snad šestý smysl, který nám, Evropanům, chybí?

Poslední skupinky tohoto etnika pobývají v nejsušších lokalitách Botswany, Namibie a Jihoafrické republiky a většinou žijí původním způsobem života. Loví zvěř otrávenými šípy, spí pod oblohou a násilí jim je cizí.

Proti nepříteli pošlou přízraky

„Ještě před dvěma tisíci lety byli Sanové jedinými obyvateli celého afrického území na jih od řeky Zambezi,“ uvádí Mareš v knize Jezero krokodýlích čarodějů. Jenže pak do jižní Afriky vtrhlo několik vln uchvatitelů.

Po černošských bantuských kmenech v 11. století to jsou o 600 let později holandští osadníci Búrové, později i britští kolonizátoři a současná vláda Botswany. Utlačovaní a nepočetní křováci nebyli nikdy zdatní válečníci. Brání se prý ale jinak!

Jejich šamani údajně dokážou ovlivnit počasí i chování zvířat! Vytvoří prý proti nájezdníkům smrtící přízraky obřích brouků.

Brouk, který vraždí

Historce černošského stopaře Ngunguru o zjevení obřího brouka zpočátku nevěří ani jeho zaměstnavatel – organizátor safari Ben Leonard. Jenže stopař tři dny poté umírá! Ani přivolaný lékař nedokáže určit příčinu smrti. Může za ni křovácké prokletí?

„Stalo se to v roce 1868 u řeky Elands v Natalu (východní část dnešní JAR), kdy byl farmář Rautenbach se svými třemi psy údajně napaden obrovskou tarantulí, velkou jako krocan,“ říká Jaroslav Mareš.

Záznamy uvádějí, že po podivném útoku umírají farmářovi psi, ale děsivou tarantuli prý muž zneškodní. Jenže Búr o dva dny později umírá na selhání srdce. Jednalo se opět o vražedný útok křováckého přízraku?

Lidožrouti z Čibure

Ale přesuňme se k další příhodě, o níž se Jaroslav Mareš dozvídá z první ruky během pobytu na černém světadílu! Na konci 60. let minulého století řádí ve vesnici Čibure a v okolních ugandských obcích nepolapitelní leopardi-lidožrouti.

Nepomáhají jindy účinná opatření – ohrady kolem vesnic, špičaté kůly, ani zavedení hlídek. Během tmy predátoři postupně zavraždí přes 70 lidí. Z africké historie je známo mnoho případů zvířecích lidožroutů, ale kauza z Čibure je podivnější! Proč?

Zdejší predátoři se nejen vyhýbají léčkám zkušených lovců, ale ani nežerou lidské maso. Pouze obětem prokousnou krční tepnu a vysají část krve. Navíc levharti na rozdíl od afrických hrochů, škorpionů, krokodýlů a hadů útočí na lidi zcela výjimečně!

Znáte zvířecí kletbu?

Mezi domorodci se začíná proslýchat, že zabité má na svědomí šaman Mulobola. Černoši totiž věří, že Mulobola disponuje schopností ovládání leopardů, se kterými je spojen magickým poutem. Pomocí šelem má udržovat strach a mstít se všem, kteří se mu vzepřou.

Čaroděj prý má leopardí kožešinu, s níž provádí tajemné rituály. Když je do Čibure roku 1969 povolán z hlavního města Ugandy úspěšný lovec Flockhart se dvěma pomocníky, myslí si, že levhart již ani není naživu. Po celé tři týdny se totiž ve vesnici ani neukáže.

Nakonec lovce jeden z černochů přesvědčí, ať „na oko“ opustí vesnici. Jak vše dopadne?

Jeden výstřel, dva zásahy

Před fingovaným odchodem Flockhart přesvědčí domorodce, že se již nemusí šelem bát, a věnuje jim peníze na nákup alkoholu. Během oslavy, na níž je i Mulobola, se Flockhart ukryje do sudu s několika průzory, odkud vidí na chýši jeho informátora.

Je již dávno po půlnoci, když v měsíčním svitu spatří obrovského leoparda. Dva výstřely z pušky zazní do nočního ticha a velká šelma padá mrtvá k zemi. Vzápětí se k ní seběhne celá vesnice kromě Muloboly.

Ten je ve svém obydlí nalezen s průstřelem na stejném místě srdce jako zabitý levhart! Přes následné policejní vyšetřování není zjištěno, kdo mohl šamana zabít.

Pomstil se mu kdosi ve zmatku výstřelů, anebo byl Mulobola spojen okultním poutem s leopardím zabijákem?

Doznívající kletba

Poté jako zázrakem ustanou i útoky dalších leopardích zabijáků v okolí. Jen náhoda? Afričtí domorodci věří, že šamané mohou být magicky spojeni se zvířaty, které slepě vykonávají jejich vůli. Ale v případě skonu živočicha zemře i „jeho“ kouzelník.

Připadá vám to jako pohádka? Jenže tyto neuvěřitelné příhody v Africe prožijí stovky věrohodných cizinců.

Zatímco někteří turisté, na něž uvrhnou zdejší kouzelníci prokletí, vzápětí záhadně onemocní nebo bez zjevných příčin zemřou, jiné sužují časté útoky jedovatých hadů nebo šelem. Dá se to všechno svést na halucinace?

Zřejmě existují neviditelné síly, které překračují hranice našeho současného poznání. Stály právě ony za smrtí lovce Flockharta, který se doma poškrábal o drápy onoho uloveného leoparda a vzápětí zemřel na prudkou otravu krve?