V jižních Čechách, asi jedenáct kilometrů od města Slavonice, se nachází rozsáhlá zřícenina jednoho z nejromantičtějších hradů v této oblasti.

Hrad byl založen někdy po roce 1222. Poloha Landštejna nebyla náhodná, neboť střežil sporná hraniční území mezi Čechami a Rakouskem, kde probíhaly časté šarvátky v létech 1226 až 1241. Ty ukončil až král Přemysl Otakar II. a to svatbou s rakouskou vévodkyní Markétou Babenberskou.

Úkol hradu spočíval také v ochraně významné obchodní cesty z Rakouska do Čech, neboť lupičství v té době nebylo jen výsadou obyčejných lapků, ale také příležitostí pro obohacení různých nepoctivých rytířů.

Výběr mýtného na této stezce zajišťoval Landštejnu významný zisk pro již tak bohaté panství.

Jedním z nejznámějších majitelů panství a hradu byl Vilém z Landštejna. Povahou to byl zlý a prchlivý člověk, za jehož vlády se poddaným žilo velmi těžce, neboť neměl s nikým slitování.

Jeho mocným sousedem v kraji byl jen Jindřicha II. z Jindřichova Hradce. A protože jako vždy byly peníze na prvním místě, slíbil Vilém svoji dceru Markétu Jindřichovi za ženu.

Účelem mělo být posílení postavení obou rodů. Jindřich si sice Markétu zamiloval a ona jeho také, ale podmínkou věna bylo převedení mýta ve prospěch Jindřicha z Jindřichova Hradce.

To ovšem Vilém odmítl a zrušil svatební smlouvu, když Jindřich změnil trasu stezky mimo Landštejn. Markéta se sice chystala uprchnout za svým milým, ale vše se prozradilo a tak skončila ve vězení.

Spor mezi šlechtici se vyostřil a skončil ozbrojenými šarvátkami, známými pod názvem jako válka růží, podle rodových znaků obou nepřátel.

Chudák Markéta se nehodlala smířit se svým osudem, a tak byla na příkaz otce zřejmě proto zazděna za živa v tlustých zdech hradu. To poté, když jí měl na útěku z hradu pomáhat jakýsi rytíř Buzek z Lásenic. I ten skončil v hladomorně.

Nakonec došlo na osobní souboj obou soupeřů v roce 1356. V něm byl Vilém zraněn a za nějaký čas na zranění zemřel. To byl také konec Landštejna, neboť žádný z jeho šesti synů nebyl schopen hrad udržet při životě.

Ale ani potom duše obou hlavních aktérů nedošly klidu. Za bouřlivých nocí se z hradu ozývá strašidelné kvílení. To duch Viléma prý bloudí mezi rozvalinami a naříká nad svými ohavnými činy, jichž se za své vlády dopustil. Ale také se objevuje duch Markétky.

Jako zdejší bílá paní v dlouhých šatech oplakává svoji zmařenou lásku a čeká na vysvobození. Snad se někdy najde její zazděné tělo. Ovšem sklepení hradu jsou velmi rozsáhlá a dosud neprobádaná.

Avšak vnímavý návštěvník prý může tvář Markéty zahlédnout i na hrubé omítce u hradní brány.

Není to zdaleka ojedinělý případ zmařené lásky, který se odehrál na starých hradech. Touha po moci a bohatství často zatemnila mozky vládcůů.