Dub je od pradávna považován za symbol síly a dlouhověkosti, protože některé exempláře tohoto mohutného stromu se dožívají až 1500 let. Možná proto se v něm dřívější léčitelství hledalo odpovědi na nejrůznější neduhy. S čím vším podle bylinkářky dokáže dub pomoci?

Pro svou dlouhověkost je dub často označován za krále stromů.

Staré národy vnímají dub jako posvátnou dřevinu a zasvěcují ho nejvyšším bohům – Řekové hromovládnému Diovi, Slované jeho kolegovi Perunovi a Germáni mocnému Thorovi.

Listy dubu prý slouží k věštění budoucnosti, protože skrze jejich šumění promlouvají bohové, a ze dřeva se mají vyrábět magické hůlky.

Navíc se traduje, že dřevo dubu slouží jako univerzální lék – podle lidové tradice stačí protáhnout nemocného větvemi mladého dubu, nebo ho strčit do starého vykotlaného dubu, a nemoc bude zázračně zažehnána. Pálení dubových listů má navíc čistit vzduch.

Žaludy mají podle dávných lidových pouček podporovat plodnost a kůra se přidávala do magických amuletů na odvrácení nemocí. Kromě toho bývalo zvykem nosit u sebe dubové větvičky, svázané červenou nití do tvaru kříže.

Tento zvláštní talisman měl být údajně schopen zapudit zlo a chránit svého majitele. Většina těchto pověr dnes již nefunguje, ale přesto je dub často používán v přírodním léčitelství. Jaké má léčivé účinky?

LÉK S HOŘKOU CHUTÍ

Dub, označovaný latinsky Quercus, je zástupcem rodu z čeledi bukovitých (Fagaceae), která zahrnuje až 600 druhů těchto mohutných dřevin. Jsou rozšířeny na území Severní Ameriky, Asie a téměř po celé Evropě.

V Čechách se vyskytuje hlavně dub letní (Quercus robur) a dub zimní (Quercus petraea), který se v léčitelství používá častěji, protože má mít největší obsah léčivých látek.

Dřív se jako léčivé části tohoto rozložitého stromu používaly listy, plody, dřevo kůra i pupeny. Dnes se obvykle využívá pouze kůra. „Pro léčebné účely se sbírá jen kůra z mladých větví, silných maximálně pár centimetrů, a to na jaře před vyrašením listů.

Kůra se podélně nařízne a vcelku odloupne. Potom se suší v tenkých vrstvách na slunci. Při umělém sušení by teplota neměla překročit 50°C,“ radí pražská bylinkářka Gabriela Globočniková (*1951).

Ovšem úplně nejsnadnější je opatřit si dubovou kůru v lékárně. Výsledná sušina má hořkou chuť a měla by být skladována v uzavřených nádobách na suchém místě.

Z účinných látek dubová kůra obsahuje velké množství tříslovin, rostlinné pryskyřice, hořčiny a některé další látky. Jak léčivou sílu dubové kůry využít nejlépe?

LÉČBA VŠEHO DRUHU

Dubová kůra má v přírodním léčitelství poměrně široké uplatnění, a to ve formě odvaru, čaje, masti, gelu, kapek, koupele, tinktury či kloktadla. Vnitřně se používá jen zřídka, například při střevním kataru nebo silném průjmu.

Zato při vnější léčbě se uplatňuje velice často. „Dubová kůra má protikrvácivé i protialergické účinky, a chrání před mikroby, viry a plísněmi. Známé jsou také její svíravé a protizánětlivé účinky,“ upozorňuje bylinkářka Globočniková.

Proto je skvělým lékem při léčbě hemeroidů, různých kožních potíží i lehčích omrzlin nebo popálenin. Účinně tlumí krvácení, podporuje hojení ran a jizev, pomáhá léčit záněty, mokvavé ekzémy, plísňové infekce, bércové vředy, akné a podobné zdravotní komplikace.

Kromě toho slouží také jako prostředek zmírňující pocení nohou. „Kloktání odvaru z dubové kůry se doporučuje například v případě infekce v krku a ústní dutině, zánětech hrtanu či ústní sliznice, nebo při paradentóze.

Oplachování obličeje zase osvěžuje pokožku a stahuje póry a vrásky,“ dodává bylinkářka. No, není to zázračná bylinka?

NA CO SI DÁT POZOR?

Podobně jako většina léčivých bylin může i dubová kůra u citlivějších lidí vyvolávat alergickou reakci. V případě jakýchkoli zdravotních obtíží je proto nutné poradit se s odborníkem, lékařem, nebo lékárníkem.

Při vnitřním použití odvaru z dubové kůry se navíc doporučuje zvýšená opatrnost, protože nadměrná dávka může vyvolat žaludeční nevolnost a zvracení, nebo další zdravotní komplikace. Při dlouhodobém podávání může naopak způsobit zácpu.