Základním a nejoblíbenějším pramenem pro předpovědi konce světa je Zjevení Janovo, součást biblického Nového zákona.
Naleznete v něm popis Apokalypsy – tedy konce světa na zemi a návratu Ježíše Krista – se všemi podrobnostmi, jako jsou řeky krve, šelmy vládnoucí světu nebo draci sršící oheň.
Protože v celém textu není jediné konkrétní datum a ani jej nenaznačuje, je již po celá staletí jedním z hlavních rébusů kladoucích jedinou otázku: Kdy to přijde?
Útěk od manželů
Prvním, kdo se tohoto tématu chytá, je Montanus z Artabanu. Pochází z Frygie (dnešní centrální Turecko). Přibližně v roce 155 zakládá hnutí, které očekává konec světa a příchod Krista. Sám Montanus se považuje za proroka a podpory se mu dostává od mnoha žáků.
Přední postavení mezi nimi získají dvě ženy: Maximilla a Priscilla. Obě prchají od svých manželů a zcela se věnují náboženskému vytržení.
Zbavme se všeho!
Hlavním místem působení se stává městečko Pepuza, jež se má stát Novým Jeruzalémem. Někdy proto také montanisty známe pod jménem katafrýgové (tedy heretici z Frygie). Montanus do světa křičí svá proroctví a určuje nová pravidla:
„Zbavte se majetku a zahoďte cennosti! Držte půst, nepijte alkohol! Zavrhněte manželství a odmítejte sexuální touhy!“ Montanisté neuznávají pravomoci biskupů – což se samozřejmě oficiální církvi vůbec nelíbí.
A aby dali najevo, jak moc věří, činí častá pokání, jež přecházejí až k provokativnímu mučednictví. V této zjitřené atmosféře očekávají všichni příchod konce světa. Zatím ještě marně.
Vydrží až do 19. století
Přestože konec světa nepřichází, sekta žije dál. Monatnus dál káže a jeho slova nalézají posluchače nejenom v rodné Frygii, ale i ve vzdálenějších oblastech. Církev učení samozřejmě považuje za kacířství.
Přesto mezi následovníky patří i Tertullianus (asi 160–220), nejvýznamnější křesťanský spisovatel té doby a autor křesťanské terminologie v latinském jazyce. K montanistům přechází ke konci života a odmítá cokoliv, co zavání kompromisem.
Stopy této sekty pak nalezneme ještě v 19. století našeho letopočtu v Africe, Itálii nebo Galii.
