Město Senglea v jihovýchodní části Malty je spojováno se záhadným výjevem kněze-kostlivce, který vyděsil jistou místní občanku paní Mangionovou, jež se vypravila do svatostánku na ranní mši.
Výrazem „kostlivec“ nemyslíme nějakou hubenou ba astenickou tělesnou konstrukci zmíněného sluhy Božího, ale chápeme jej jako doslovný popis. Co strašného paní Mangionová v kostele spatřila?
Senglea je velmi starobylé město, jehož opevnění se vyznamenalo například v šestnáctém století při obléhání Malty osmanskou armádou. Městu dál název jeho zakladatel Claude de la Sengle. Byl to jeden z velmistrů Řádu maltézských rytířů.
I z toho je patrné, že zbožnost a katolická víra nebyly nikdy pro místní obyvatele jen prázdné pojmy.
Zlá předtucha
Inkriminovaný den začal pro paní Mangionovou zcela normálně. Nebohá žena netušila, jakým zkouškám bude brzy vystavena. Spěchala do kostela na mši. Přišla však příliš brzy. Ke svému překvapení však zjistila, že vchodové dveře byly již odemčené.
Váhavě vstoupila dovnitř. Byla zde zatím sama. Kostelní loď se utápěla v přítmí a pouze na oltáři se mihotalo světlo ze dvou zapálených svíček. Brzy se však objevil kněz, aby zahájil bohoslužbu.
Je příliš brzy, ještě má dostatek času, pomyslela si paní Mangionová. Kdesi hluboko uvnitř její mysli klíčila zlá předtucha. Byla to dozajista zvláštní mše, které byla přítomna pouze jediná osoba. Nicméně, bohoslužba dospěla ke svému závěru. Kněz se otočil… Světlo svíček odhalilo děsivý výjev.
Kněz-kostlivec
O paní Mangionovou se pokoušely mdloby, padla na ni hrůza z obrazu, který měla před sebou. Místo do lidské tváře hleděla do prázdných očních důlků lebky! Snad, aby alespoň na okamžik přerušila děs z viděného, zavřela oči.
Slyšela, jak se za jejími zády otevřely široké dveře kostela a její sousedé přicházejí na mši. Otevřela oči. Po knězi-kostlivci nebylo ani památky. Z oltáře zmizely i zapálené svíce. Děsivý zážitek nebyl nikdy vysvětlený. Mohlo se jednat o nejapný žert?
Co by se stalo, kdyby nepřišli do kostela další lidé? Otázky, které zůstaly bez odpovědí…
