Patří k největším záhadám francouzských dějin. Jeho jméno nikdo nezná, tvář zůstává skrytá a důvod jeho dlouholetého věznění vyvolává spekulace už více než tři století.
Muž, kterému legenda přisoudí železnou masku, se stává symbolem tajemství, jež možná nikdy nebude zcela odhaleno.
Píše se 19. července 1669, když francouzský ministr války François-Michel Le Tellier, markýz de Louvois, posílá veliteli pevnosti Pignerol Bénignu de Saint-Mars dopis oznamující příjezd zvláštního vězně.
Jmenuje se údajně Eustache Dauger, ale už tehdy panuje podezření, že jde o falešné jméno. Dopis výslovně nařizuje, aby s nikým nemluvil, a pokud prozradí něco jiného než své základní potřeby, čeká ho smrt.
Následujících více než třicet let putuje vězeň z Pignerolu do Exilles, na ostrov Sainte-Marguerite a nakonec 18. září 1698 do pařížské Bastily. Zemře 19. listopadu 1703 a do matriky je zapsán pod jménem „Marchioly“.
Právě tento zápis se později stává základem jedné z mnoha teorií o jeho totožnosti.

Šlo ve skutečnosti o samet?
Legenda tvrdí, že vězeň nosí těžkou železnou masku. Historické dokumenty však vyprávějí jiný příběh.
Současní historici se shodují, že šlo s největší pravděpodobností o černou sametovou masku, kterou si nasazuje jen při převozech nebo ve chvílích, kdy by ho mohl někdo spatřit.
Mýtus o železe rozšíří až filozof Voltaire a později ho proslaví román Alexandra Dumase. Historik Paul Sonnino, který záhadu zkoumá téměř třicet let, k tomu říká:
„Seriózní historici už dávno odmítli legendu, že šlo o dvojče Ludvíka XIV.“ Podle něj je nejpravděpodobnější, že vězněm skutečně je Eustache Dauger – sluha, který zná státní tajemství a stává se pro královský dvůr příliš nebezpečným.
Podobně historička Josephine Wilkinsonová upozorňuje, že „muž v železné masce“ byl ve skutečnosti spíše „mužem v sametové masce“, protože žádný dobový dokument železnou masku nezmiňuje.

Proč se stal nebezpečným?
Přesto záhada přetrvává. Už více než padesát kandidátů je označeno za tajemného vězně.
Objevují se jména italského diplomata Ercola Antonia Mattioliho, zneuctěného šlechtice, nemanželského syna krále, ba dokonce i tajného dvojčete Ludvíka XIV. Právě poslední teorie proniká do románů i filmů, historické důkazy ji však nepodporují.
Jak upozorňuje historik Marcel Pagnol i další badatelé, dochované archivní dokumenty nedovolují s jistotou určit, kdo vězeň skutečně je. A právě to činí jeho příběh tak přitažlivým.
Víme, kdy umírá, kdo ho střeží i kudy putuje francouzskými pevnostmi. Nevíme ale to nejdůležitější, proč jediný muž představuje pro evropského panovníka takové nebezpečí, že jeho tvář musí zůstat navždy ukrytá.
Tři sta let po jeho smrti tak Muž v železné masce stále patří k největším nevyřešeným záhadám evropské historie.