Pohled na katedrálu Notre-Dame v Chartres bere dodnes lidem dech. Jeden z prvních gotických svatostánků je nebývale tajemný. Zvenku ho totiž zdobí nejen biblické výjevy, ale i alchymistická znamení a návod na výrobu kamene mudrců.
Je pravda, že vzhled stavby ovlivnili druidové? A jaká další tajemství jsou v ní ukryta?
Na vyvýšeném pahorku uprostřed severofrancouzského města Chartres (asi 90 km jihozápadně od Paříže) se už po staletí k nebi tyčí robustní katedrála Notre-Dame.
„Jde bezesporu o nejtajemnější gotickou stavbu na celém světě,“ domnívá se současná česká publicistka Jana Zlatníková. Budova ze 13. století zaujme už na první pohled, a to jak překrásnou rosetou v průčelí, tak především dvojicí věží, z nichž každá je úplně jiná.
I to z katedrály v Chartres dělá unikát. Svatostánek s lomenými oblouky údajně vyrostl na místě, kde ze země vyvěrají proudy pozitivní energie. Na podlaze katedrály je navíc možné obdivovat labyrint.
A aby toho nebylo málo, v útrobách katedrály je ukrytá studna s vodou, jež má uzdravovat nemocné. Nadto je zde možné spatřit záhadnou relikvii, jež oplývá zázračnou mocí.
Proudí sem nemocní
Upocení dělníci přivážejí k rozestavěné katedrále další kamenné bloky a dávají se do jejich opracovávání. Dnešní podobu začne stavba získávat na sklonku 12. století poté, co někdejší chrám vyhořel a bylo třeba ho přestavět.
Katedrála vyrůstá na místě, kde kdysi stál posvátný háj. V jeho středu Keltové nejprve vztyčili dolmen (stavba z nepravidelných kamenných bloků) spolu s pohanským oltářem a později zde vyhloubili i 33 metrů hlubokou studnu.
„Legenda tvrdí, že do této studny nazývané Studna silných světců byli shozeni první místní křesťanští mučedníci,“ uvádí francouzský historik Jacques Marseille (1945–2010).
Katedrála je slavnostně vysvěcena roku 1260. Vzhledem k tomu, že vodě ve studni, jež se stala součástí krypty kostela, je už od keltských dob připisována zázračná moc, začnou sem proudit davy nemocných z celé Evropy.
Vzhled ovlivní i templáři
Chrámové dveře se otevřou a do katedrály Notre-Dame vstoupí několik poutníků. První, co spatří a co jim málem vyrazí dech, je netradičně vykládaná podlaha svatostánku.
Je zde totiž možné najít černožlutý labyrint složený z jedenácti kruhů, v jehož středu je šestilistý květ. Ten stavitelé katedrály přejmou od keltských druidů, kteří v posvátném háji konali rituály, při nichž na zem kreslili právě tento obrazec.
Věřili totiž, že v místě proudí siná energie, kteroulze načerpat do sebe tím, že se postavíte do středu labyrintu. Záhadná je katedrála také tím, že zde nenajdeme jediné vyobrazení ukřižovaného Ježíše Krista. To si údajně vymohli templáři.
Mystická šifra?
Stavitelé katedrály do své stavby zakomponovali nejen řadu tajemných hádanek a symbolů, ale i skvěle propočítaný astrologický úkaz.
Díky správnému natočení stavby se vždy v pravé poledne během slunovratu zabodnou paprsky pronikající do chrámu škvírou ve vitráži do dlaždice s pozlaceným hřebem. Podobné optické hry jsou přitom typické pro Kelty a nikoli pro křesťany.
„Ve výzdobě katedrály se objevují i astrologické prvky; znaky zvěrokruhu,“ připomíná Marseille.
Podle francouzského spisovatele Louise Charpentiera (1905–1980) je katedrálu možné považovat za promyšlenou mystickou šifru, v níž je obsaženo tajemství světa.Tajemství, které dosud nikdo zcela nerozluštil.
