Malebnější a zároveň i magickými silami nabitější zákoutí byste na Pražském hradě zřejmě nenašli. Řeč je o Zlaté uličce. Zdejší půvabná stavení nejenže vypadají jako z nějaké pohádky, ale kouzly údajně oplývají dodnes.
Čas od času se tu prý zjevuje dům U Poslední lucerny, kterým se dá dostat do jiných sfér. Kdo a proč ho střeží?
Vývěsní štít se zašlou, těžko dešifrovatelnou malbou skřípavě klinká sem a tam. V lezavém podzimním nečasu si s ním pohazuje sílící vítr. Dlažební kostky jsou kluzké a mokré od neustávajícího deště.
Na Zlatou uličku stejně jako na celý Pražský hrad se právě snáší nevýslovná slota. Přestože venku panuje počasí, do kterého by člověk psa nevyhnal, kdesi nedaleko Starého purkrabství zrovna zastavil kočár.
Je slyšet zavrzání dvířek, rychlé a hluboké odfrkávání koní a pak klapot číchsi bot. Kam míří záhadný muž, zahalený do černého pláště, který právě vystoupil z drožky? Hledá snad dům s rozpitým znamením připomínajícím rozžatou lucernu na štítě?
Ten údajně využívají členové esoterního řádu Asijských bratrů, kteří podle některých záhadologů stojí před zhruba 1500 lety u založení našeho hlavního města. Je to možné a slouží budova tajnému spolku k cestám do astrálních světů?
Sedm řádových bratří
Na vrcholku Hradčan rostou první budovy. Podle pověsti založila Prahu kněžna Libuše. Stát se tak mělo zřejmě někdy na sklonku 7. století. Ne všichni této legendě ale věří.
„Sféru neviditelného města vytvořil už dávno před Libuší položením prahu ezoterní řád Asijských bratří Sat Bhaiů,“ dočítáme se v knize Skrytá česká historie.
Její autoři vycházejí z poznatků nashromážděných slavným spisovatelem Gustavem Meyrinkem (1868–1932), který v Praze pátral i po bájném Golemovi. Podle německy píšícího literáta stálo u zrodu našeho hlavního města záhadné bratrstvo Sat Bhaiů.
To mělo pocházet až z daleké Indie, konkrétně z Prajágy, jejíž název znamená „práh“. Řád údajně před 1500 lety vyslal na západ sedm bratrů, kteří v Evropě založili sedm míst nesoucích stejné jméno.
Byl jejich velmistrem hrabě Špork?
Déšť zkrápějící Zlatou uličku houstne. Podivný muž v černém si zastíní oči, aby si pořádně prohlédl znamení na vývěsním štítě. Hledá totiž dům, který údajně po staletí využívají členové Asijského bratrstva.
„Ještě dnes existuje řád, který se jmenuje Sat Bhaia a Sikha; také v Praze byla prý lóže, jejímž posledním velmistrem byl hrabě Špork,“ píše Meyrink. Oním stavením, po němž se dotyčný shání, je dům U Poslední lucerny. Ten lze spatřit jen za jistých nocí.
Jinak na jeho místě není nic – jen zeď. Kdy se dům zjevuje, případně co je třeba pronést, aby se před člověkem objevil, není jasné. Po překročení jeho prahu má ovšem návštěvník údajně vkročit do astrální dimenze.
Že by na Meyrinkově teorii mohlo být něco pravdy, potvrzují současní esoterici, podle nichž z místa vyvěrá velké množství pozitivní energie. V minulosti se navíc nedaleko Pražského hradu podařilo vykopat podivnou jámu, v níž hořel neuhasitelný oheň. Ten zde hořel až do chvíle, než jáma sama od sebe zanikla.
Předpoví konec Třetí říše
Zatímco vývěsní štít s rozsvícenou lucernou není za běžných okolností ve Zlaté uličce k vidění, jiný zajímavý tu visí dodnes. Je na něm vyobrazená kočka. Dům je známý jako „Korálek“.
Tak se totiž jmenovala černá kočka, která patřila zdejší jasnovidce a kartářce Matyldě Průšové, známé pod uměleckým jménem Madame de Thébes. Ta prý díky zdejším energetickým vlnám dokázala předvídat budoucnost.
Už krátce po započetí druhé světové války dokonce prorokovala, že Třetí říše nebude mít dlouhého trvání a němečtí vojáci za pár let z naší země opět odejdou! Kdo ví, zda také nenavštěvovala dům U Poslední lucerny. Gestapo ji nicméně zatklo a kvůli jejím nevhodným předpovědím umučilo k smrti.
