Přípravy na blížící se svatbu jsou v plném proudu. Avšak zatímco královské služebnictvo netrpělivě čeká, připraveno posloužit francouzské šlechtičně – nevěstě, mladý panovník zažívá ve své komnatě hotová muka.

Trápí jej příšerné bolesti hlavy, křeče v žaludku a navíc se mu na těle objevují zduřelé boule a černé skvrny. Nemá smysl doufat v zázrak. Všichni víme, jak to skončí…

Dnes je to něco málo přes 550 let, co takřka ze dne na den nečekaně zemřel mladičký král český a uherský Ladislav Pohrobek (1440–1457) z rodu Habsburků.

Již od samého narození zůstává jeho jméno spojeno se smrtí, jak dosvědčuje jeho přízvisko, poukazující na skutečnost, že se narodil celé čtyři měsíce po smrti svého otce krále Albrechta II. Habsburského (1397–1439).

Tato velmi komplikovaná situace zapříčinila, že krátce poté v českých a moravských zemích propuká období krátkého bezvládí a celkového zmatku v otázce, kdo bude další vládce.

Na trůně se vystřídá několik šlechticů, mezi nimi například polský panovník Vladislav III. Jagellonský (1424–1444). Nicméně přeci jen je to teprve třináctiletý Ladislav, jemuž je postupně podstoupeno království uherské, moravské a konečně roku 1454 i české. Ale může ve svém věku vůbec reálně vládnout?

V dobré společnosti

Dítě na trůně je vždy dokonalá příležitost pro přihlížející nenasytné šlechtice, jak se zmocnit vlády a upevnit postavení svého rodu ve stavovské hierarchii.

Okolo Ladislava se pohybují taková jména, jak budoucí „král dvojího lidu“ Jiří z Poděbrad (1420–1471) nebo slavný sedmihradský vojevůdce Jan Hunyadi (1387–1456), který dokonce po dobu chlapcovy nezletilosti (což je v poměrech středověké Evropy značně brzo) krátce spravuje celé království.

Pohrobkova vláda probíhá víceméně bez problémů, alespoň do doby, než nechá poněkud nestrategicky popravit Ladislava Hunyadiho (1431–1457), Janova syna, který je podezřelý z vraždy Ladislavova příbuzného.

Tehdy se ve snaze utéct hněvu uherské šlechty přesune do Prahy, kde očekává na příjezd francouzské princezny Magdalény z Valois (1443–1495), se kterou se má co nevidět oženit. Krátce před jejím příjezdem je však nalezen mrtvý ve své komnatě.

Pomsta, vražda, nebo obyčejná nemoc?

Příčina smrti je pro všechny záhadou a očividně nešlo o pouhé nachlazení, jak si mnozí mysleli.

Před skonem Ladislava trápí prudké bolesti hlavy a břicha, nicméně nejvíce šokující jsou zduřelé boule a skvrny, připomínající symptomy v Evropě velmi známé nemoci – moru. Jak je ale možné, že se nikdo další nenakazí?

Smrt má nejspíš původ jinde a členové šlechty se nebojí ukazovat prstem jeden na druhého.

Byl snad mladý panovník otráven? Vynořuje se konkrétní jméno hlavního podezřelého – Jiří z Poděbrad, který o rok později usedá na královský trůn. Jako motiv vraždy má posloužit neklidný poměr v Čechách mezi katolíky a husity. Nebo šlo snad o pomstu uherské šlechty za smrt Ladislava Hunyadiho?

Odpověď na tyto otázky z 15. století předkládá na základě rozboru kosterních pozůstatků až roku 1985 český antropolog Emanuel Vlček (1925–2006): „Ladislav trpěl velmi vzácnou formou leukémie.

To v té době samozřejmě nemohli vědět.“ Je toto ona pomyslná tečka za celou záhadou, nebo došlo někde k chybě? Přeci jen by to nebyla jediná královražda…