Morové epidemie decimují lidskou populaci několikrát v historii. Největší epidemii zvanou Černá smrt zažívá Evropa v polovině 14. století, kdy nemoc zabíjí po statisících. Možná však lidstvo nemuselo být tolik zaskočeno.

Příchod moru totiž byl údajně předpovězen v předstihu několika let. Oznamovala ho prý znamení na obloze.

Města zahalují těžké mlhy a na obloze se objevují nezvyklé mraky, ze kterých létají blesky jako žádné jiné. V noci se pro změnu na nebi objevují děsivá znamení v podobě jakýchsi šípů a padajících hvězd.

Svědectví o těchto úkazech zapisuje pařížský lékař Simon de Covino (asi 1320–1367). Nebe dle jeho slov občas vypadalo jako v ohni. Krátce poté do Francie dorazí první vlna morové epidemie. Byly tyto úkazy předzvěstí blížící se katastrofy?

Mor v Itálii

S těžkou mlhou se těsně před příchodem moru potýká také Itálie. Ve Florentinské kronice se lze dočíst, že ze severu v roce 1347 přišel velký hustý mlžný oblak, který lidem naháněl hrůzu, a na nějaký čas se usadil nad mnoha městy v oblasti.

Na konci téhož roku se v Itálii objeví mor a plnou silou udeří v roce následujícím. Tehdy na mor umírá také italský historik Giovanni Villani, který zápis o mlhách ve Florentinské kronice zanechal.

Z Itálie se nemoc rychle šíří dál do Evropy a některých oblastí Afriky. Jeho šíření dále provázejí extrémní bouře, které jsou natolik zvláštní, že se dostávají i na některé dobové obrazy zachycující morovou zkázu.

Pršela nakažená zvířata?

Zaznamenány jsou rovněž zprávy o zvláštních světlech sestupujících z nebe. Tato světla údajně mohou poletovat vzduchem a dokonce i mezi domy. Nabízí se vysvětlení, že by mohlo jít o kulové blesky.

To je však úkaz, jemuž ani dnes věda ještě stále zcela nerozumí. Za pozornost stojí také záhadné deště, při nichž z nebe místo vody prší různá zvířata nebo rudá tekutina považovaná za krev. Krev měla před příchodem moru pršet například v Německu.

Jinde zase z nebe padají žáby, hadi, hmyz či jiná drobná zvířata. Dnes pro takové deště mají vědci několik možných vysvětlení. Lidé v polovině 14. století je ale považují boží trest a věří, že mor do jejich země přinesla právě zvířata, která  tam „napršela“.

Šípy Božího hněvu

Dnešní badatelé si mezi varovnými znameními morové epidemie všímají zejména nebeských šípů, jde totiž o motiv, který se nezávisle na sobě ve spojení s černou smrtí objevuje v různých zemích a kulturách.

Například umbrijský lékař Gentile da Foligno (1275–1348) hovoří o jedovatých šípech Božích. „Ostré šípy náhlé smrti“ jsou zase slova, jimiž mor popisuje italský notář Gabriel de Mussis (asi 1280–1356).

Naopak vlámský opat Gilles Li Muisis (1272–1352) doufá, že šípy z nebe dopadnou na mongolské Tatary a zastaví jejich výboje. Podobné pojetí moru se objevuje také v muslimských zemích, kde jej tehdejší umělci vyobrazují jako šípy, které na lidi vrhají džinové.

Jak této pozoruhodné shodě v popisu černé smrti rozumět?

V současnosti převažuje názor, že někdy v době před příchodem moru do Evropy či na začátku epidemie, muselo dojít k nějakým zvláštním atmosférickým či snad astronomickým úkazům, které se pozemskému pozorovateli jevily jako šípy vrhané z nebe na zem.

Pád Paříže

Poměrně detailní popis pravděpodobného nebeského šípu pochází z pera předního teologa pařížské univerzity Jeana de Venette (1307–1370), který v srpnu roku 1348 společně s dalšími vyděšenými svědky spatří neobvyklou nebeskou podívanou.

K večeru, když se slunce teprve sklání k obzoru, se na obloze objeví velmi jasná hvězda. Stojí na jednom místě, dokud se město nezahalí do naprosté tmy.

Pak se stane něco zvláštního „Když padla noc, ta velká hvězda se k úžasu nás všech, kteří jsme ji sledovali, rozpadla na mnoho různých paprsků, které vrhla přes Paříž směrem k východu a pak zcela zmizela,“ líčí Venette. Ještě téhož roku Paříž zachvátí mor.

Mnoho odborníků se nyní klaní k názoru, že zmiňované šípy jsou ve skutečnosti meteory, které se v daném období možná objevily ve zvýšené míře či intenzitě.

Líčení úkazu nad Paříží se také nápadně podobá průletu asteroidu, který se rozpadá v atmosféře na mnoho kusů. Takové vysvětlení má ale zádrhel.

Objekt byl pozorován již před západem slunce a na obloze se ve stejném bodě musel držet nejméně několik desítek minut. To teorii o asteroidu příliš neodpovídá. Že by přeci jen šlo o nějaké zvláštní znamení?