Jed v dějinách zabíjí tišeji než meč. Nezanechává krvavou stopu, často nemá svědky a po staletích se jen obtížně prokazuje. Není divu, že právě otravy patří k největším historickým záhadám.
Některé případy jsou objasněné, jiné dodnes rozdělují historiky i forenzní odborníky. Zemřel císař Kuang-sü přirozenou smrtí? A proč se dodnes spekuluje o smrti Alexandra Velikého?
Jednou z největších záhad zůstává smrt makedonského krále Alexandra Velikého (356-323 př. n. l.) roku 323 př. n. l.
Po hostině v Babylóně náhle onemocní, několik dní trpí vysokými horečkami a bolestmi, až nakonec umírá ve věku pouhých dvaatřiceti let.
Už antičtí autoři spekulují o otravě, moderní historici však upozorňují, že příznaky mohou odpovídat také malárii, břišnímu tyfu nebo vzácnému neurologickému onemocnění.
Přímý důkaz o použití jedu nikdy nalezen není. Anglický historik Robin Lane Fox (*1946) píše: „Neexistuje žádný přesvědčivý důkaz, že Alexandr byl zavražděn jedem.“ Přesto právě tato možnost fascinuje badatele už více než dva tisíce let.
Podobně tajemná je i smrt římského císaře Claudia v roce 54. Starověké prameny obviňují z otravy jeho manželku Agrippinu, která mu údajně podává jedovaté houby.
Moderní historici ale upozorňují, že antické kroniky vznikají desítky let po události a mohou být ovlivněny politickou propagandou.
Tapety za to nemohly
Další slavnou záhadou byla smrt Napoleona I. Bonaparta (1769-1821) na ostrově Svatá Helena roku 1821. Analýzy jeho vlasů ve 20. století odhalují zvýšené množství arsenu, což okamžitě rozdmýchává teorii o vraždě.
Švédský zubař a toxikolog Sten Forshufvud v roce 1961 analyzuje císařovy vlasy a objevuje v nich extrémně vysoké množství arsenu.
Z podílu na údajné vraždě jsou obviňováni jak Britové (věznitelé na Svaté Heleně), tak francouzský hrabě Charles de Montholon, který s Napoleonem žil v exilu.
Pozdější výzkumy však ukazují, že arsen se v té době běžně nachází v tapetách, barvivech i některých léčivech. Napoleonův dům Longwood House na Svaté Heleně měl tapety obarvené tzv. Scheeleovou zelení (arsenitan měďnatý).
Ve vlhkém ostrovním klimatu plísně uvolňovaly arsen do ovzduší v podobě toxických plynů, které exulant dlouhodobě nevědomky vdechoval. Nakonec se potvrdí, že Napoleon podlehl rakovině žaludku a svět má o jednu spekulaci o otravě méně.
Prostor pro spekulace
Jiný je případ čínského císaře Kuang-sü (1871-1908), který umírá roku 1908. Moderní analýza jeho ostatků v roce 2008 prokáže extrémně vysokou koncentraci arsenu. Kdo jed podává, však zůstává neznámé.
Nejčastěji padá podezření na císařovnu vdovu Cch‘-si nebo její přívržence, generála Juana Si-kchaje a vrchního eunucha Li Lien-jinga, žádný přímý důkaz ale neexistuje.
Historie zná stovky podezřelých úmrtí, u nichž se jed nikdy nepodaří spolehlivě prokázat ani vyvrátit. Právě proto se otravy stávají ideálním prostorem pro legendy, konspirační teorie i seriózní vědecké bádání.
Moderní toxikologie dnes odhaluje stopy jedů staré stovky let, přesto zůstávají některé případy navždy zahalené tajemstvím. Jak připomíná americký historik David C. Rapoport (1929-2024):
„Jed je zbraní, která po sobě zanechává více otázek než odpovědí.“ A právě tato nejistota činí z historických otrav jednu z nejtemnějších a nejpřitažlivějších kapitol lidských dějin.
