Již dávno před příchodem křesťanství slavili Keltové zimní slunovrat. Věřili, že tyto posvátné noci jsou obdobím zvýšené kosmické i zemské radiace, která zatěžuje člověka. O slunovratu se proti zemské radiaci chránili vycpáváním lůžek slámou.

Ta je totiž izolátorem této radiace. Jak ale získali tyto znalosti, to pro nás dodnes zůstává záhadou…

Proti radiaci Keltové používali i jmelí, tedy bylinu, která bují právě o zimním slunovratu. Novodobý výzkum skutečně potvrdil, že jmelí se vyskytuje na místech zvýšené zemské radiace a pohlcuje ji.

Strom, na kterém parazituje, tedy v podstatě chrání – a stejně prý působí i zavěšené v prostorách našich obydlí…

Posvátné jmelí

Posvátné bylo pak zejména jmelí z dubu, na kterém se vyskytuje pouze vzácně. Kolem doby po slunovratu, šest dní po novoluní, uřízl druid jmelí zlatým srpem v šamanském postoji.

Stál na jedné noze, s jednou paží vztyčenou a s jedním zavřeným okem na znamení, že není zcela přítomen v tomto světě a jedním okem se dívá do světa vnitřního. Srp pak představoval sluneční energii a měsíční substanci.

Jmelí se pak muselo zachytit do bílé látky dříve, než se dotklo země. Toto nasbírané jmelí pak druidští kněží rozdávali také jako všelék. Dnes bohužel jmelí degradovalo na symbol štěstí a na jeho zvláštní účinky se pomalu zapomnělo…

Tradice vánočního stromku

Ani vánoční stromeček není tak úplně naším výmyslem. Keltové o zimním slunovratu zdobili stromy dokonce i stříbrem a zlatem. Oba vzácné kovy totiž hubí bakterie. Také proto je roznášeli po celé domácnosti včetně chlévů a okolních stromů.

Takto však zdobili pouze jehličnaté stromy. I v tom byla symbolika, protože jehličnatý strom neodpočívá a život v něm proudí i v zimě, kdy vydává dvojnásobné množství energie.

Tím se je Keltové snažili chránit, jelikož si vážili přírody a uvědomovali si, že jsou její součástí.