Pravěký člověk kreslí na stěnu jeskyně mamuta. Na té představě není nic zvláštního. Někoho by ale mohlo překvapit, kdyby stejný zarostlý předchůdce dnešních lidí ohořelým klackem namočeným v živočišném tuku znázorňoval na stěnu jeskyně pentagram. A přesto nemusí jít jen o fantazii…

Je zajímavé, že se pentagram zrodí nezávisle v několika různých kulturách. Znají ho Babyloňané, jimž symbolizuje bohyni Ištar nebo bohyni Koré ztotožňovanou s Persefonou, používají ho i Římané, Řekové a mnohé kočovné národy.

Ve jménu bohyní

Pythagorejci se jím navzájem rozeznávají, pro Hebrejce je symbolem první ze sedmi pečetí apokalypsy, pro Kelty značí bohyni Morrígan, znají ho dokonce i ve starých čínských učeních, kde symbolizuje vztah mezi elementy.

Častá je také interpretace pentagramu jako ženského principu.

Vytlačí ho až kříž

Na důležitosti začne pentagram nabírat s raným křesťanstvím. První křesťané ještě otevřeně nepoužívají jako svůj symbol kříž, ale spíše rybu nebo právě pentagram symbolizující pět ran Kristových.

Nosí se jako ochrana před čarodějnicemi a jeho význam je vysloveně pozitivní.

V dnešní době má různé výklady, nejčastěji jako pět živlů, čtyři základní plus vesmírná energie, pět období života (zrození, zrání, dospělost, stárnutí, smrt) nebo jako znázornění člověka (hlava, dvě ruce a dvě nohy).

Pentagram zakreslený v kruhu dvěma cípy dolů má ochranný význam, prý zahání od člověka temné síly. Ve Skandinávii si ho dosud někteří pověrčiví obyvatelé zakreslují na domy, aby se k obydlí nemohli přiblížit démoni a trollové.