Dav věřících poděšeně hledí na kazatelnu. Právě se v ní totiž tyčí pohublá démonická postava Girolama Savonaroly. „Jezdci apokalypsy byli vypuštěni. Padněte na kolena a modlete se. Blíží se soudný den,“ hřímá kněz. Lidé jsou vyděšení.

Savonarolova proroctví se zatím vždy vyplnila. Opravdu se dominikánskému knězi zjevoval Bůh?

Stroze zařízenou mnišskou celou se rozléhají slova modlitby. Takřka vlasů prostý Girolamo Savonarola (1452–1498) s propadlými kostnatými tvářemi klečí na zemi, ruce má sepnuté a oči obrácené v sloup. Je v náboženském transu.

Těžko říci, co v něm vidí a zažívá. Podle vlastní slov ale právě v těchto okamžicích a ve spánku k němu promlouvá všemohoucí. „Jsem prorokem božím. Neposlal mě sem žádný člověk ani prelát, ale sám Kristus,“ svěřuje se bratřím z florentského kláštera San Marco.

Až do roku 1475 přitom Savonarola studuje medicínu, zajímá se o něžné pohlaví a píše básně. Během jednoho kázání ale údajně zaslechne Boží volání a rozhodne se ho následovat.

Stane se mnichem a později i převorem hlavního svatostánku ve stále více zhýralé italské Florencii.

Nastolí Kristovu republiku

Na náměstí della Signoria v srdci Florencie je možné spatřit hořící hranici. Plameny stravují drahé róby, vzácné knihy a obrazy. Zrovna zde probíhá tzv. „pálení marnivostí“, které zavedl Savonarola. Ten totiž chce z města vymýtit veškeré neřesti.

Když se tak podle něj nestane, stihne Florencii strašlivý trest. Jeho proroctví jsou natolik uhrančivá, že se lidé skutečně začnou chovat spořádaněji. Ve městě se přestanou pořádat plesy a bály.

Právě v té době překročí Alpy se svou armádou francouzský král Karel VIII. Francouzský (1470–1498), který začne s drancováním Itálie. Jediné město, které jako mávnutím kouzelného proutku ujde zničení, je Florencie.

Podle místních se tak Savonarolovo proroctví vyplnilo a on se díky tomu ujímá ve městě moci. „Ježíš Kristus, Král králů a Pán pánů, chce být zvláštním Králem našeho města,“ říká a nastoluje v něm Kristovu republiku.

Zkouška ohněm

„Nehovořím k vám já, ale Bůh mými ústy,“ prohlašuje Savonarola sebevědomě. I po roce 1494, kdy se stal vůdcem Florencie, měl údajně božská vidění. A nejen ta. Dokonce prý vykonal řadu zázraků, díky nimž by mohl být prohlášen za svatého.

Pouhým přiložením rukou prý vyléčil několik na smrt nemocných. „Dokaž nám, že mluvíš pravdu a podstup zkoušku ohněm,“ vyzve ho roku 1498 jakýsi mnich.

Jeden ze Savonarolových přátel návrh přijme a sám se nabídne, že se po rozžhavených uhlících namísto převora projde. Zkouška je naplánovaná na 7. dubna. Zmaří ji však prudký déšť.

Ačkoli díky tomu přijde Savonarola o přízeň lidu, možná že jde o největší důkaz jeho spřízněnosti s Bohem. Konání nesmyslného testu totiž zjevně překazila vyšší moc.

Oběsí ho a upálí

V lehké bílé košili stoupá Savonarola po schodech vzhůru. Nekráčí ovšem do kazatelny, jak je zvyklý, ale na popraviště. Na sklonku své kariéry totiž dominikánský mnich neztratil jen důvěru u Florenťanů, ale navíc se dostal do sporu s papežem.

Když svatého otce nazval dobytčetem, bylo o jeho osudu rozhodnuto. Ačkoli byl mučen, svá proroctví neodvolal. Inkviziční soud ho i tak uznal vinným z kacířství a poslal ho na popraviště, kde byl oběšen a pak upálen.

Symbolicky se tak stalo na svátek Nanebevstoupení Páně. Savonarolu tedypotkal podobný osud jako Krista. Za svou dobrotu a za kázání o životě bez hříchů byl zabit. Svým vizím přitom až do konce věřil.

Zda se mu v nich skutečně zjevoval Bůh, nebo šlo o přeludy z hladu, jímž se často mořil, se nikdy nedozvíme. Celý Savonarolův život však svědčí o tom, že by mohla být pravdivá první varianta.