Jen málo českých osobností je opředeno tolika záhadami jako pardubický šlechtic a nejvyšší český soudce z první poloviny 16. století Vojtěch z Pernštejna.

Před smrtí se údajně stává obětí strašlivé kletby a dodnes se příliš neví, jak vlastně zemřel. A proč se stále oddaluje otevření jeho hrobky?

Vážený soudce v taláru právě vyjmenovává zločiny, kterých se údajně dopustila Kateřina z Komárova (†1534). „Ukamenování, utětí vlasů i s kůží, polévání horkým máslem, trhání masa z těla,“ čte soudce z dlouhého spisu. Nakonec dochází na rozsudek.

Smrt hlady ve věži Mihulka! Když biřicové ženu zakutou do okovů zvedají, ona hněvivě blýskne očima a zprudka se oboří na soudce. „Proklínám tě, chcípneš!“ křičí na něj jako smyslů zbavená.

Vojtěch z Pernštejna (1490–1534), který je oním soudcem, si z jejích slov nic nedělá. Jenže jen dva dny poté, co žena ve věži vyhladověla, umírá za záhadných okolností i on.

Dostihla ho snad její kletba, nebo to byla pomsta příbuzných odsouzené Kateřiny?

Podivná smrt

Vojtěch z Pernštejna je na začátku 16. století významným šlechticem s důležitou funkcí nejvyššího českého hofmistra, tedy hlavního soudce Českých zemí. Po odsouzení české Čachtické paní, jak se Kateřině přezdívá, v březnu 1535, za záhadných okolností umírá.

Obecně se má za to, že za jeho smrt může blíže nespecifikovaná nemoc, dost možná kožní tuberkulóza. Jenže s nemocí prý Vojtěch žije dlouho a příznaky se rapidně horší až po smrti Kateřiny. Skutečně mohlo náhle dojít k tak výraznému zhoršení nemoci?

Pohřeb v tichosti

Říká se, že za smrt Vojtěcha mohl jed, který soudci tajně podal manžel popravené Kateřiny Jan Behyňský z Lažan. Proč ale v takovém případě bylo hofmistrovo tělo tak rychle uloženo do hrobky v pardubickém chrámu svatého Bartoloměje?

Podle některých náznaků je po smrti děsivě znetvořeno. Jeho tvář má být zkroucená v hrozivé grimase a jeho údy plné boláků.

Vojtěchova manželka je stavem svého muže tak zděšena, že kromě krátké bohoslužby v Týnském chrámu nepovoluje žádný honosný pohřeb, který by vysokému státnímu hodnostáři příslušel. Zakázána je i pitva těla.

Místo toho nechává hrobku urychleně zapečetit a nakonec v hněvu poroučí do náhrobku vytesat děsivá slova: „Kletba tomu, čí ruka by se odvážila tento pomník zbořiti a odstraniti, na jeho děti a děti jeho dětí.“