Ruiny hradu Světlova najdeme asi deset kilometrů jihozápadně od Vizovic ve Vizovické vrchovině v okrese Zlín.
Zakopané poklady
Již opuštěný hrad kdysi obsadili loupeživí rytíři. Zemští páni v Brně zamýšleli loupeživé hordy zničit, avšak hrad byl dostatečně opevněn. Moravští páni tedy hrad od loupeživých rytířů za dobré peníze odkoupili, aby se jich zbavili.
Od těch dob zde však prý hluboko v zemi zůstaly zakopané naloupené poklady, které tam loupežníci uschovali, aby se pro ně později mohli vrátit. Po těch pokladech lidé údajně pátrají dodnes, ale v minulosti byla tato snaha ještě větší.
Dobrá rada nad zlato…
Kdysi se tři sousedé Čada, Valerián a Petráš z Pozlovic dohodli, že poklad zasypaný v nejhlubším sklepě hradu Světlova vykopou.
Stařík Gajdoš z Podhradí jim poradil, že mají kopat tam, kde roste starý dub, protože právě tam prý jednou v díře uviděl třpytící se zlato. Podmínkou úspěchu však údajně bylo, že hledající nesměli při pátrání za žádnou cenu promluvit.
Pozlovičtí sousedé slíbili jak mlčenlivost, tak i odměnu za radu – a vydali se k hradu.
Osudné porušení podmínky
O půlnoci dorazili na místo a pustili se do kopání. V ten okamžik se spustila bouře. Sousedé mlčky kopali a v duchu plánovali, jak využijí bohatství. Valerián chtěl koupit statek, Čada zase postavit pálenici. Najednou Petráš narazil na kovové víko truhly.
Otevřeli ji a spatřili samé zlaté dukáty. Čada se neudržel a vykřikl: „Zlato, samé zlato!“
Boží záchrana?
Náhle sjel z oblohy blesk, nad hlavami jim zahřmělo a na kraji díry stál rohatý čert s provazem, na kterém je chtěl pověsit na dubu. Vyzýval je, aby vylezli ven, jinak zahynou v díře. „Život dražší než zlato,“ hlesl Petráš a drápal se ven.
Ďábel ho uchopil do drápů. „Pane Bože dobrý, pomoz mi!“ vykřikl Petráš. Vtom uhodil blesk přímo do satana, jenž náhle zmizel, jen zápach po něm zbyl. Polomrtvý Petráš zůstal ležet pod dubem.
Jeho společníci se už také drápali ven a do díry se začalo sypat kamení. Najednou zadula vichřice a unášela všechny tři v povětří. Druhý den je našli špinavé, odřené a potlučené, každého na jiném kopci v okolí.
A tak prý poklad až do dnešních dnů zůstává dál skrytý pod troskami hradu Světlov…
