27. února 1942 byl zveřejněn válečný dopis, v němž pisatel popisoval podivnou příhodu.

Když se ve Skotsku manželský pár procházel prastarým lesem, zvolil zkratku divokou roklí a chtěl sejít po břehu Fillenu do Crianlarichu. Podařilo se jim dojít do otevřeného prostoru, plochého, bez stromů a plného měsíčního oparu.

Beznaděj a bezmoc

Poté, co vešli, jeden z partnerů poznamenal: „Nelíbí se mi to místo, je příliš staré a mrtvé.“ Druhý se chystal odpovědět, ale najednou u něj propukl pocit deprese téměř rovnající se beznaději.

„To, co jsem ‚viděl‘, byl spíše pocit, jako by kolem mě byl sníh pod olověným nebem a za mnou byli lidé a jejich oči byly bez naděje,“ prohlásil muž.

Zmizela celá vesnice

Muž si povšiml, že se jeho žena vyděsila, a tak odjeli do Crianlarichu. V hotelu řekli, že se na jednom místě v lese cítili skutečně divně a zažívali pocity strachu. Tamní zaměstnanec jim na to odpověděl:

„Ach ano, tam v těch místech se celá vesnice ztratila ve sněhu a všichni zemřeli hlady.“