Většina starých hradů mají své bezhlavé rytíře, bílé paní a jiné duchy. Zámek Zbiroh však ukrýval a ukrývá dosud spíše ty novodobější záhady.

Zámek má svého předchůdce z 13. století. Jednou z rarit je nejhlubší studna v Evropě s hloubkou něco přes 160 m, jejíž vyhloubení trvalo asi 80 let. Vznikla dříve než vlastní hrad.

Na zámek se sjížděli svobodní zednáři za jejich velmistrem Alfonsem Muchou, který zde bydlel a vytvořil zde například také Slovanskou epopej.

Zámek sloužil jako vězení, úřadovna SS apod., ale také jako místo tajemných rituálů, o čemž svědčí i šestiúhelník na podlaze v podzemí. Citliví jedinci prý na něm cítí sílu, vycházející z trhliny ve skále.

Napomáhat tomu má i nerost jaspis v buližníkové skále, kterému jsou přisuzovány především ve středověku ezoterické schopnosti. Ale právě jaspis a buližník obsahují hojně křemene, což měl sehrávat i další důležitou roli.

Na skále zde byl umístěn německý radar s běžným dosahem 70 km, ale uvedené horniny zvyšovaly několikanásobně jeho dosah.

Pokud pomineme další tajnosti zámku, je to právě zmíněná studna, která po částech vydává své tajemství. Asi ve své polovině, tj.

80 metrech byla Němci přepažena betonovou plošinou, na které se pod vrstvou zeminy nalezly zbytky vojenského archivu, zbraní či munice, zanechané po úprku na konci války. Po prozkoumání nálezů a odstranění přepážky se ve spodní části studny nachází boční stěny.

V jedné byly radarem zjištěny symetricky uložené kovové předměty. Uvažuje se o tom, že by to mohly být funkční nálože s rozbuškami. V případě exploze by tedy hluboká studna fungovala jako obrovská hlaveň děla, schopného rozmetat zámek na kusy.

Z těchto důvodů byl další průzkum studny zastaven a tak si své tajemství nadále uchovává.

Ale i podzemí zámku zůstává zahaleno tajemstvím, neboť jeho některé části byly zality tak důkladně betonovou vrstvou, že zůstanou asi natrvalo nedobytné. Bronzoví lvi před vchodem zámek bezpečně střeží.