Pentagram je notoricky známý symbol, v minulosti měl ale několik jiných významů než s jakými si ho spojujeme dnes. Máme si na něj dávat pozor nebo nás může chránit?

Pravěký člověk kreslí na stěnu jeskyně mamuta. Na té představě není nic zvláštního. Někoho by ale mohlo překvapit, kdyby stejný zarostlý předchůdce dnešních lidí ohořelým klackem namočeným v živočišném tuku znázorňoval na stěnu jeskyně pentagram. A přesto nemusí jít jen o fantazii…

Ve jménu bohyní

Je zajímavé, že se pentagram zrodí nezávisle v několika různých kulturách.

Znají ho Babyloňané, jimž symbolizuje bohyni Ištar nebo bohyni Koré ztotožňovanou s Persefonou, používají ho i Římané, Řekové a mnohé kočovné národy. Pythagorejci se jím navzájem rozeznávají, pro

Hebrejce je symbolem první ze sedmi pečetí apokalypsy, pro Kelty značí bohyni Morrígan, znají ho dokonce i ve starých čínských učeních, kde symbolizuje vztah mezi elementy. Častá je také interpretace pentagramu jako ženského principu.

Vytlačí ho až kříž

Na důležitosti začne pentagram nabírat s raným křesťanstvím. První křesťané ještě otevřeně nepoužívají jako svůj symbol kříž, ale spíše rybu nebo právě pentagram symbolizující pět ran Kristových.

Nosí se jako ochrana před čarodějnicemi a jeho význam je vysloveně pozitivní.

V dnešní době má různé výklady, nejčastěji jako pět živlů, čtyři základní plus vesmírná energie, pět období života (zrození, zrání, dospělost, stárnutí, smrt) nebo jako znázornění člověka (hlava, dvě ruce a dvě nohy).

Pentagram zakreslený v kruhu dvěma cípy dolů má ochranný význam, prý zahání od člověka temné síly. Ve Skandinávii si ho dosud někteří pověrčiví obyvatelé zakreslují na domy, aby se k obydlí nemohli přiblížit démoni a trollové.