Po osamělé silnici projíždí vůz, řízený Laverne Marshallovou. Je noc a Longdendalské údolí v Anglii tone ve tmě. Náhle ale Laverne spatří několik světel. „Vezmi tomu dítěti baterku,“ křikne dozadu, kde sedí dcera s malým vnoučátkem.

Ti v tom ovšem nemají prsty. Před vozem totiž planou podivné koule. „Co to sakra je?“ bleskne Marshallové hlavou.

Roj světel přeběhne přes střechu auta a začne se od něj vzdalovat. „Šlo o čtyři, nebo pět koulí. Byly velmi zářivé, tančily nahoru a dolů, jako kdyby je ovládal nějaký žonglér,“ vypoví později Laverne Marshall. Ta je tak vystrašená, že ani nezastaví;

jen mírně přibrzdí. Celá scéna trvá zhruba sedm minut, pak světelné orby zmizí za obzorem. Laverne a její dvacetiletá dcera Stacey (*1976) na příhodu, k níž došlo na Valentýna roku 1995, nikdy nezapomenou.

Nejsou přitom zdaleka prvními ani posledními osobami, které v údolí nedaleko anglického Manchesteru vyděsily létající zářivé body. Podle místa, kde se zničehonic zjevují, se jim říká Longdendalská světla.

Dvakrát za rok

Do domu nad údolím se dere bledé světlo. Sean Wood, jemuž usedlost patří, se jde proto podívat, co se to děje. „Spatřil jsem velkou kouli světla, pulzující nad domem,“ vzpomíná Wood.

Zářivé orby neděsí jen řidiče na osamělé silnici High Peak, ale také místní obyvatele. Hojně se začaly objevovat už za 2. světové války.

Zdejší lidé měli nejprve za to, že jde o explodující munici, nebo o světlice svržené RAF s cílem odlákat německé bombardéry od velkých měst. Jenže světla nezmizela ani po konci války. „Není pochyb o tom, že existují.

Nikdo ale nemá tušení, co jsou zač,“ říká Wood, jenž na ně poprvé narazil na začátku 80. let, kdy mu jedno mělo osvítit nově zakoupený dům. Záhadný jev podle svých slov během posledních 16 let pozorovat zhruba třicetkrát.

Oslepující záře

Učitelce Barbaře Drabble se ježí vlasy, jako kdyby dostala zásah elektřinou. Také ona je při projíždění průsmykem Longdendale svědkem paranormálního jevu. Oproti jiným nespatří planoucí koule, avšak oslepující modrou záři.

„Osvítila celou spodní polovinu hory, železnici, nádrž i dvoukilometrový úsek silnice,“ vzpomíná Drabble na zážitek z července 1970. Když do záře vjede, začnou jí elektrizovat vlasy a chlupy na celém těle. Co za podivnými úkazy stojí, není dodnes jasné.

Nejčastěji se mluví o tom, že jde o odrazy světlometů aut. Problém je v tom, že se v Longdendalu mají objevovat odnepaměti.

Ďábelské ohně

Skupinka světel se divoce roztančí a pak stejně záhadně zmizí. „Je možné, že jde o odlesky liščích očí, které v noci na vřesovištích loví zvěř,“ domnívá se britský publicista Roger Harrabin (*1955). Moc pravděpodobné to není.

Svítící oči lišek nebo vysoké zvěře by většina řidičů okamžitě poznala. Podle prastarých legend se v údolí zjevují takzvané Ďábelské ohně. Ve starověku v něm totiž mělo dojít k zmasakrování římské posádky.

Její vojáci nemohou dodnes najít klid a v noci se po vřesovištích potulují se zapálenými loučemi. Ani to nezní příliš hodnověrně. O Longdendalských světlech se proto dál nejčastěji mluví jako o bludičkách. Skrývat se za nimi mají neklidné duše z místního pohřebiště…