Lidská mysl stále skrývá mnoho neprobádaných tajemství. Zatímco vědomá činnost je běžně považována za základ naší kreativity, existují případy, které naznačují, že podvědomí může hrát mnohem větší roli, než si myslíme.
Jedním z nejzajímavějších fenoménů je schopnost vykonávat složité úkoly, jako je psaní, skládání hudby nebo dokonce úprava textu, aniž by byl člověk při vědomí.
Náměsíčný student a jeho neuvěřitelný talent
V roce 1780, kdy budoucí arcibiskup z Bordeaux ještě studoval v semináři, jeho spolužáci s údivem pozorovali jednoho z kolegů, který projevoval zcela mimořádné schopnosti během náměsíčnosti.
Tento student se v noci probouzel, sedal si ke stolu, bral list papíru a začínal psát kázání. Poté si ho četl a dokonce prováděl opravy – to vše se zavřenýma očima.
Svědci tohoto neobvyklého úkazu chtěli ověřit, zda skutečně nevidí, co píše, a proto mu pod bradu přiložili jiný list papíru. Přesto dál opravoval text přesně na místech, kde bylo třeba, jako by si v mysli uchoval dokonalý obraz napsaného textu.
Nešlo však jen o samotné psaní. Student měl i schopnost komponovat hudbu podobným způsobem. Nejprve zapisoval prázdné noty do notové osnovy a poté se vracel, aby doplnil plné, černé noty.
Dával si rovněž pozor, aby mokrý inkoust nerozmazal – což znamená, že si uvědomoval i detaily fyzického procesu psaní.
Neuvěřitelná paměť, nebo přístup k podvědomým zdrojům?
Tento fascinující jev vzbuzuje otázky o tom, jak funguje lidská paměť a do jaké míry si mozek dokáže uchovat přesné informace, aniž by si toho byl člověk vědom. Byla to jen mimořádná schopnost zapamatování, nebo se student napojoval na hlubší vrstvy podvědomí?
Takové případy ukazují, že mysl je schopna nejen uchovávat informace, ale také s nimi aktivně pracovat i bez vědomého řízení.
Spánek jako brána k tvořivosti
Podobné projevy podvědomé kreativity byly zaznamenány i v pozdějších stoletích. V 19. století Angličanka Elizabeth d’Esperance trpěla značnými obtížemi při psaní školních prací.
Jednoho dne dostala za úkol napsat slohovou práci na téma „Příroda“, ale nebyla schopná dát dohromady smysluplný text.
Zoufalá se nakonec uložila ke spánku a ráno s překvapením zjistila, že kolem její postele leží několik listů papíru popsaných jejím vlastním rukopisem. Ve spánku napsala esej, který byl mnohem lepší než cokoliv, co kdy vytvořila při plném vědomí.
Skryté možnosti lidského mozku
Mohlo její podvědomí zpracovat úkol a v noci jej samovolně dokončit? Zdá se, že lidský mozek je schopen pracovat i ve stavu, kdy vědomí odpočívá.
Existují dokonce případy, kdy lidé v hlubokém transu či hypnotickém stavu dokázali vyřešit složité matematické problémy, složit hudební skladbu nebo vytvořit výtvarné dílo. Jakým způsobem však k těmto událostem dochází, není až do dnešních dnů zcela jasné…
