Rapa Nui neboli Velikonoční ostrov na jihu Tichého oceánu, je nejodlehlejší obývaný kout světa. Bez lidí je zřejmě až do 6. století našeho letopočtu, kdy k jeho břehům dorazí první obyvatelé, a to hned ze dvou stran. 

První skupina připluje z polynéských ostrovů. Druhou podle norského archeologa a antropologa Thora Heyerdahla (1914–2002) tvoří jihoameričtí indiáni hledající úkryt před náporem evropských dobyvatelů.

Tajuplné sochy

Ostrov přitahuje pozornost především obřími sochami moai. Na Rapa Nui jich můžeme napočítat 887, ty největší měří více než 12 metrů a váží až 90 tun. Pravděpodobně sloužily jako posvátné artefakty.

Více by mohl napovědět systém znaků Rongorongo nalezený na ostrově, vědcům se ho však stále nepodařilo rozluštit. Proč sochy s potutelným úsměvem zírají do dálky? Koho očekávají?

Záhadné zmizení civilizace

Podivuhodní stavitelé zmizí stejně záhadně, jako se objevili. Na konci 17. století zde podle některých vědců dochází k válce mezi kmeny pocházejícími z Jižní Ameriky a Polynésany. Důvodem je úbytek stromů a hrozící hladomor.

Krutá válka, během níž se místní údajně uchylují ke kanibalismu, nakonec skončí tragicky pro obě strany. Od té doby není tento odříznutý kout světa trvale osídlený a gigantické sochy zůstávají osamoceny.