Lidské dějiny jsou plné zajímavých profesí, které už dávno zanikly či přestaly plnit původní význam. Patří mezi ně i mystický úděl pojídačů hříchů. Podivných poutníků, kteří na sebe údajně dokázali přebírat hříchy a bolesti jiných lidí.
Měli snad nějaké nadpřirozené schopnosti? Nebo šlo jen o obyčejné podvodníky, kteří využívali strachu z Božího trestu?
Nad zeleným údolím zapadá slunce. Jeho paprsky osvětlují desítky mužů a žen, kteří se právě účastní slavnostního pohřbu jednoho z keltských velitelů. Společně s ním je do hrobu uloženo také několik koz. Důvod je prostý.
Právě do duší těchto němých tváří mají přejít všechny viny mrtvého, který tak díky tomu bude navěky očištěn a bude moci klidně odpočívat. Prastará tradice mizí s tím, jak končí období Keltů. Pohanské rituály střídají ty křesťanské, často se však oba proudy prolínají.
Především na britských ostrovech, ale také v Německu a na některých dalších místech se ve středověku začínají objevovat tzv. pojídači hříchů. Tajemné osoby s nepřístupným výrazem, kteří přicházejí na místa, kde právě udeřila nebo brzy udeří smrt. Opravdu dokázali vysát temnotu ze srdcí umírajícího člověka?
Staňte se naším Premium čtenářem a odemkněte si tento i tisíce dalších skvělých článků.
Navíc od nás obdržíte i celou řadu hodnotných bonusů!
Zprávu ve tvaru "CTU CLANEK" odešlete na číslo 903 33 20.
