Návštěva u nejmocnějšího muže církve by byla děsivým zážitkem sama o sobě. Takoví lidé bývají nevyzpytatelní, ve vteřině mohou zničit životy druhých. Papež se však zlomyslně usmívá z jiného důvodu.
Ví, jaký šok příchozím způsobí tvor, který se krčí za jeho trůnem. Malý hybrid vychází na světlo. Vypadá trochu jako člověk a trochu jako šimpanz!
Je to asi ten nejvíc zneklidňující mazlíček, jakého kdy nějaká historická osobnost vlastnila. Stvoření natolik bizarní, že je vzhledem k minimu informací, které o něm máme, považováno spíš za legendu.
Jenže papež Alexandr II. (asi 1010–1073) prý občas skutečně dovolil, aby tohoto hybridního chlapce někdo spatřil. Příběh o něm začíná o několik let dříve. Jistý italský hrabě Gulielmus tehdy vlastní velice inteligentního šimpanze.
Jeho žena je pověstná svou náruživostí a mnohými nevěrami. Proto se dopustí nemyslitelného – když hrabě není doma a jiní milenci po ruce, užívá si prý sexuální hrátky s tímto neobvyklým domácím zvířetem.
U šimpanze se ale údajně vyvine hlubší cit, na svoji paní žárlí, a neštěstí visí ve vzduchu. K tragickému završení hrůzného příběhu dochází ve chvíli, kdy opice přistihne hraběte se ženou v posteli. Rozzuří se k nepříčetnosti a Gulielma napadne!
Ten zraněním podlehne, zatímco jeho žena o pár měsíců později porodí monstrum – napůl člověka a napůl opici. Co může být na této pověsti pravdy?
Lhal by světec?
Nestvůrný chlapec dostává jméno Maimo a nějakým způsobem se po letech ocitá ve vlastnictví papeže Alexandra. Jak se to stalo, nám není známo. Zato víme, že papež se svojí „příšerkou“ pochlubil italskému teologovi a filozofovi Petru Damiánovi (asi 1007–1072).
Ten zážitek zmiňuje ve svém latinské spisu De bono religiosi status et variorum animatium tropolagia. Bylo by ale něco takového možné? Technicky ano, protože člověk a šimpanz jsou si geneticky nesmírně blízcí.
Avšak existence takového tvora nebyla dosud nikdy potvrzena. Jisté je, že Petr Damián, který později dosáhl statusu světce, by nelhal. Nemohl se ale prostě jen zmýlit? Co když byl Maimo neobvykle zdeformované, mentálně zaostalé lidské dítě?
Mrazivý příběh pro nás dál zůstává záhadou. Aristokraté v těch časech skutečně chovali šimpanze coby exotická domácí zvířata, jimiž se chlubili ostatním. A i pokusy z 20. století naznačují, že možnost existence podobného hybrida bychom neměli rezolutně zamítat.
Šílený doktor
Ve 20. letech se o stvoření kříženců mezi člověkem a opicí snaží ruský biolog Ilja Ivanovič Ivanov (1870–1932). Ten se proslaví tím, že zdokonalí techniku umělého oplodňování v chovu koní.
Jeden hřebec tak dokáže oplodnit až 500 klisen, místo dřívějších 20–30! Jde o celosvětovou senzaci, a možná proto si pak Ivanov začíná „hrát na boha“. Nejprve zkouší mužským spermatem uměle oplodnit tři šimpanzí samice. Ani jedna z nich ale nezabřezne.
Později má v úmyslu opačný postup – pětici lidských dobrovolnic chce uměle oplodnit opičím sperma. Na to už však podle všeho nikdy nedojde, protože Ivanov náhle umírá na mozkovou mrtvici.
Kolují zvěsti, že úkol na „výrobu“ hybridů mu zadal přímo vůdce tehdejšího sovětského svazu, Josif Vissarionovič Stalin (1878–1953). Ivanovovi údajně řekl: „Chci novou, neporazitelnou lidskou bytost.
Necitlivou vůči bolesti, odolnou, lhostejnou ke kvalitě jídla, jaké bude jíst.“ Jde jen o legendu, kterou už dnes nemá kdo spolehlivě vyvrátit? Nebo mohl Maimo i další podobní tvorové existovat?
