Kráčíme s kolegou badatelem Karlem Dudkem setmělým lesem. I když je teprve začátek září, počasí nám toto odpoledne nepřeje. Nad námi obloha zatažená olověným příkrovem, mírně, ale vytrvale prší, sychravo, nevlídno. Pod nohama rozblácená lesní cesta.
Vítr se prohání korunami stromů a jako by se v něm ozývaly tóny neoficiální hymny NSDAP Horst Wessel Lied anebo Wagnerova Siegfriedova pohřbu.
K výpravě na totenburg, tedy hrad mrtvých, jsme si tady, u polského Valbřichu nemohli ovšem příhodnější kulisu ani přát.
A to nás to nejlepší teprve ještě čeká. Navigace nás správně dovedla až k odbočce na lesní cestu a optimisticky tvrdí, že můžeme ještě pár set metrů pokračovat autem a dojít až posledních asi tři sta metrů pěšky.
Neposlechli jsme ji a dobře udělali, projet by se tu dalo leda teréňákem a i ten by měl místy problémy.
Staňte se naším Premium čtenářem a odemkněte si tento i tisíce dalších skvělých článků.
Navíc od nás obdržíte i celou řadu hodnotných bonusů!
Zprávu ve tvaru "CTU CLANEK" odešlete na číslo 903 33 20.
