Prehistorický monument Stonehenge ze Salisburské pláně v Anglii patří spolu s egyptskými pyramidami a sochami moai na Velikonočním ostrově k nejznámějším památkám naší planety. Věděli jste ale, že se na podobné megalitické uskupení dá narazit i ve Skotsku?

Obklopuje ho stejná mystická aura a také jeho tajemstvím se snaží odborníci přijít na kloub!

Celkem 54 menhirů uspořádaných do tvaru keltského kříže se nachází poblíž vesničky Callanish na ostrově Isle of Lewis patřícím Skotsku.

Jsou nejspíš ještě o pár stovek, možná i tisíců let starší než Stonehenge, ale na rozdíl od anglického souseda unikají masivní pozornosti, takže jsou pro turisty snadno dostupné.

Nejdominantnějším z nich je kámen zvaný Megalith, skoro pět metrů velký a pět tun těžký kolos. Napovídá křížové uskupení, že šlo o místo konání křesťanských bohoslužeb? Nebo to byla kdysi pravěká astronomická observatoř? Nebeský kalendář?

Americký astronom Gerald Hawkins (1928–2003) tvrdil, že odtud lze vysledovat dvanáct orientačních prvků souvisejících s Měsícem. Legendy praví, že jde o obry proměněné v kámen, protože odmítli přijmout křesťanství.

Ovšem také se tu podle lidových vyprávění měla kdysi objevit magická bílá kráva, která zachránila ostrovany před vyhladověním. V časech nejhoršího hladomoru prý vystoupila z moře a řekla, ať lidé přinesou nádoby na mléko ke kamennému kruhu u Callanish.

Každému do nich dala mléko, čímž je zachránila, a pak už ji nikdo nespatřil. I tento příběh dokresluje jedinečnou, mystickou atmosféru celého ostrova Lewis!

Zapomenuté znalosti

Pro naše předky měl pohyb vesmírných těles po obloze zvlášť důležitý význam. V co přesně tvůrci kamenných monumentů ve Skotsku věřili, nevíme, nicméně je jisté, že vládli úžasnými astronomickými znalostmi.

Studie z roku 2016 odhalila, že kameny u vesnice Callanish jsou konstruovány tak, aby byly zarovnané přesně podle dráhy obíhajícího Slunce a Měsíce.

Badatelé zjistili, že kameny jsou rozmístěny způsobem, aby se v určitých bodech cyklu vždy protínaly se slunečním kotoučem i lunou při jejich putování. Zdá se však, jako kdyby se v průběhu času na tento význam kamenných kruhů zapomnělo.

A tak se i ten na ostrově Lewis postupně stává spíše přirozenou součástí krajiny. Jeho význam se mění.

Předkřesťanští Keltové, žijící v těsném sepětí s přírodou kolem sebe, viděli přítomnost nadpřirozena v každé hoře, řece, jezeru, mokřině i skále, pradávné kamenné monumenty nevyjímaje.

Bohy a domnělé důkazy o jejich skutcích jste tu mohli potkat na každém kroku, což pochopitelně platí i pro kruh u Callanish.

Tajemná entita

Zmíněná studie odhaduje, že kameny u Callanish vznikly někdy v letech 4000–2600 před naším letopočtem. Říká se jim také Fir Bhreig, v překladu Falešní muži. Dle tradiční lidové slovesnosti mělo jít původně o obry, kteří odmítli postavit kostel zasvěcený sv.

Kieranovi (5. stol.–530), jednomu z dvanácti irských apoštolů. Za trest pak byli proměněni v kámen. Ale pozor, věří se, že v určitých dnech roku nabývají své původní podoby, a mohou se díky tomu trošku protáhnout, než je dávná kletba zase dostihne.

Další legenda říká, že se tu během letního slunovratu zjevuje záhadná entita, nazývaná „Ten, který září“, která se pak prochází mezi kameny. Její příchod prý ohlašuje zpěv kukačky, ptáka z Tir na nOg, keltské země věčného mládí chcete-li Onoho světa.

Má jít o zrcadlový obraz ideálu našeho pozemského žití. Věčné hostiny, magie, kouzla, hudba, toho všeho je tu dostatek, a navíc zde neubíhá čas.

Názory se různí

Odborných teorií o tom, co jsou kameny na ostrově Lewis zač, existuje celá řada. Skotský zeměpisec Martin Martin v roce 1695 tvrdí, že šlo o svatyni, kde se Keltové scházeli v časech pohanství, odkud k nim prý promlouval nejvyšší druid.

Že se jedná o svého druhu kruhový chrám, tvrdí také irský filozof John Toland (1670–1722). Anglický starožitník a učenec William Stukeley (1687–1765) jej nazývá kruhem druidů a stezka vinoucí se mezi kameny má podle něj připomínat hada.

Skotský inženýr Alexander Thom (1894–1985) se přiklání k názoru již zmíněného Geralda Hawkinse a rovněž považuje monument za astronomickou observatoř, zatímco další experti věří, že umístění kamenů se váže k blízkému pohoří Clisham.

Ovšem vyskytují se i názory, že mnohé souvislosti, které byly „odhaleny“, jsou dílem pouhé náhody a že pozice kamenů po několika tisíciletích jejich existence už není taková jako na začátku.