Spojovat záhady s něčím tak obyčejným a notoricky fádním, jako je rohlík či houska, svědčí buď o nedostatku důvtipu, nebo naopak přemíry přebujelého vtipu… Napadlo vás však někdy, proč se tyto druhy-tvary pšeničného pečiva nazývají právě takto?

Záhada pojmenování „rohlík, houska“ nás zavede nejen do historie Evropy, jazykovědných kabinetů, ale i na farmu s živočišnou výrobou. Proč?

Pátrání v nářečích

Pojďme si na paškál, možno i na talířek vzít či položit takovou housku. Z hlediska definice se jedná o druh pečiva z pšeničné mouky, které původně vzniklo spletením několika „pramenů“ těsta.

Dnes už se housky nesplétají, ale většinou lisují, přičemž se jejich obvyklá povrchová struktura formuje-razí,  stejně jako mince, za které si je můžeme k snídani či svačině koupit. Jak však vzniklo pojmenování tohoto druhu pečiva?

Název je považován za zdrobnělinu od staročeského slova hus, kterým naši předkové, zejména ti hovořící moravským nebo slezským nářečím, označovali chutného a oblíbeného ptáka – husu. Z něho pak bylo odvozeno pojmenování mladé husy – huska.

A odtud už je jen skok k housce. Husa prý připomínala tento druh pečiva, a to za předpokladu, že správně složí křídla a schová hlavu

Porážka Turků

Druhým typickým pečivem je rohlík. U něho bylo vyzkoumáno, že název vzniká z dávného českého významu rohel, což znamená roh. Záhadu názvu jsme vyřešili. Jak však vůbec někoho napadlo vyrábět „rohaté“ pečivo?

Pohotově po ruce je legenda o jistém vídeňském pekaři, který chtěl svými produkty oslavit porážku turecké armády u města na Dunaji v sedmnáctém století.

Rohlík prý nemá symbolizovat něco rohatého, ale má upomínat na tvar půlměsíce – tradičního islámského symbolu. Inu, máte o čem přemýšlet, až si k snídani připravíte na talířek rohlík a housku, co říkáte?!