Výzkum na poli reinkarnace probíhá už celá desetiletí.

Za tu dobu přišli badatelé s řadou možností, jak údajně rozeznat člověka, který si vzpomíná na svůj minulý život, či jak ho odlišit od těch, kteří si buď záměrně vymýšlí, nebo se v jejich mozku pouze propojily různé vjemy a vlastní vzpomínky. Může být jednou takovou možností rukopis dotyčného?

Středobodem tohoto příběhu je malý šestiletý chlapec jménem Taranjit Singh, který pochází z vesnice Alluna Miana ve státě Paňdžáb na severu Indie.

V druhé polovině 90. let, v době, kdy jsou mu dva roky, se u něj poprvé objevuje zvláštní a dlouho nepochopitelné chování.

 S postupem času se Taranjitovy projevy zpřesňují a rodiče začínají chápat, že nejde jen o nějaké dětské žvatlání či převypravování příběhů, které jejich dítě někde slyšelo. Vše do sebe totiž až podivně zapadá.

Chlapec jim s upřímným výrazem tvrdí, že se narodil ve vesnici Chakkchela a že je jeho skutečné jméno Satnam a jméno jeho otce pak Jeet. Odkud takové informace může mít?

Srazil ho motorkář

Celá situace v chudé domácnosti vygraduje poté, co chlapec poprvé promluví o tom, jak zemřel.

Mělo se tak stát během jeho studia deváté třídy ve dne 10. září 1992. Během návratu domů ze školy, kdy jel na kole společně se svým dobrým kamarádem Sukhwinderem, ho sráží na motorce jedoucí muž z vedlejší vesnice.

Při tragickém incidentu utrpí chlapec vážné poranění hlavy, kterému následujícího dne také podlehne. Jeho otec nakonec usoudí, že zjistit pravdu bude jedinou možností, jak dojít klidu. Po dlouhém hledání nakonec údajně rodinu chlapce jménem Satnam nalézá!

Na fotkách se pozná

Zpočátku nedůvěřiví rodiče Satnama rodinu Taranjita vyslechnou a s každým detailem tajemného případu se jejich výraz mění.

Když se dozvědí, že Taranjit často hovoří také o knize, kterou měl u sebe v době nehody a na které zůstala jeho krev, Satnamova matka se rozpláče a tuto informaci potvrdí a Taranjit také pozná „sám sebe“ na rodinných fotografiích!

O něco později se o případu dozvídají média a z nich následně i indický forenzní vědec Vikram Chauhan. Jako vědec příběh zprvu odmítá, zároveň se ale pouští do jeho zkoumání.

Bádání začíná

Badatel Chauhan se rozhodne získat pro zvláštní případ vědecký důkaz. Porovnává proto rukopisy obou chlapců. Pokud by se totiž ukázalo, že vykazují nápadné podobnosti, byl by příběh jen obtížně zpochybnitelný.

Podle očekávání se záhy ukazuje, že jsou rukopisy obou chlapců prakticky totožné!

Podle zásad vědy, která se zabývá psaným písmem, však žádné dva rukopisy na světě nemohou být stejné, protože každý člověk má specifickou sadu vlastností, které jeho psané písmo ovlivňují.

Právě toto zjištění způsobilo, že je dodnes Taranjitův případ jedním z nejpozoruhodnějších příkladů údajné reinkarnace.

I zde však existuje poměrně početné zastoupení skeptiků, podle kterých je vše už od začátku jen směsí výmyslů, přání a možná i vědomé manipulace ze strany rodičů. Jak to tedy je? Máme před sebou neochvějný důkaz, že reinkarnace existuje?