Jsou něžné, zdánlivě bezbranné a křehké. Ženy. Některé z nich však mají podivuhodné vlohy, jež nelze vysvětlit pozemským věděním. ENIGMA vás seznámí se třemi mimořádnými ženami obdařenými nadpřirozenými schopnostmi.

Nevysvětlitelná síla myšlenky

Jméno: Mónica Nieto Tejada (*1972)

Původ: Cáceres, Španělsko

Schopnosti: ohýbání kovu silou myšlenky

Zkoušeli jste někdy pouhou silou mysli ohnout lžíci? Jde o asi nejznámější psychokinetický pokus na světě (psychokineze – schopnost jen pomocí vůle manipulovat s tělesy na fyzické úrovni – pozn. red.).

Málokomu se úžasné vítězství mysli nad hmotou v podobě deformace kovu povede, jenže existují i lidé, pro které je něco jako ohýbání lžíce hračka. Jedním z nich je Mónica Nieto Tejada ze západního Španělska.

Svou první lžičku ohýbá v roce 1977, tehdy jí je pouhých pět let. Nejde ovšem o žádnou náhodu, Mónica je totiž schopná kousek kdykoliv zopakovat.

Zvěsti o jejích schopnostech se postupně rozkřiknou po světě parapsychologie a zanedlouho se o dívku začnou zajímat vědci.

„Ve Španělsku se podobný případ nikdy dříve neobjevil a badatelé si takovou příležitost nechtěli nechat ujít,“ píše ve své knize Mezi nebem a zemí španělský novinář a spisovatel Bruno Cardeñosa (*1972).

Španělská společnost pro vědecký výzkum paranormálních jevů později požádá Mónicu o povolení ke zkoumání jejích podivuhodných schopností. Po udělení souhlasu v únoru roku 1987 započíná dlouhá série testů.

Pod lupou vědců

Mónica pod dohledem chemiků, fyziků, lékařů a v neposlední řadě i notářů absolvuje ve Všeobecné nemocnici v Cáceres 505 vědeckých testů. Nejprve má jen silou mysli ohýbat kovové předměty, to ale vědcům brzy nestačí.

Vymyslí si proto, do jakých tvarů má Mónica určené objekty deformovat. A aby toho nebylo málo, dané kovové těleso, jehož tvar má děvče s pomocí psychokineze ovlivnit, je nakonec umístěno do skleněné trubice. Ani taková překážka ovšem Móničinu mysl nezastaví.

Testy, jimiž dívka prošla, jsou sice působivé, jenže nejsou v podstatě žádným přínosem v otázce řešení záhady jejího případu. Ani po stovkách experimentů se totiž nikomu nepodaří vysvětlit, co za Moničinými tajemnými schopnostmi stojí. Znamená to, že jejich původ je skutečně nadpřirozený?

Přišli jsme o zázrak?

„Unavená věčnými experimenty a znechucená zesměšňováním ze strany médií přerušila nakonec Mónica vztahy s novináři i vědci (…) V současné době vede klidný život s rodinou a občas ještě ohýbá kovové předměty pro pobavení svých dětí,“ aktualizuje informace o Mónice Nieto Tejada Álvaro Durán Gracia na záhadologických internetových stránkách Espana Oculta (Tajemné Španělsko).

Nátlak a nedůvěra okolí tedy ve finále donutily možná zázračné děvče skrývat své schopnosti… Neměli bychom být více otevření paranormálnu kolem nás?

Není stoprocentní

Byla by ovšem chyba domnívat se, že každý z 505 Móničiných testů byl podařený. Dívčiny pokusy vykazují průměrnou úspěšnost asi kolem 80 %. Jenže proč ne 100 %?

Pokud je dívka skutečně obdařena nevysvětlitelnou psychokinetickou mocí, měla by přece být úspěšná stále. Na druhou stranu je ovšem potřeba zohlednit v této věci fakt, že děvče nemělo pro svou práci zrovna nejpříhodnější podmínky.

Stres, neustálý dohled a všeobecné podezírání z podvodu jistě nelze považovat za jmenovatele klidné atmosféry. Podepsaly se tedy na Móničiných výsledcích právě tyto faktory? Možná.

Těžko lze po všech těch analýzách předpokládat, že by se za vším mohl skrývat nějaký podvod. V čem tedy tkví Móničino tajemství? Je tato Španělka živoucím důkazem domněnky, že lidská mysl má netušený skrytý potenciál?

Vidí do lidí. Doslova

Jméno: Natalia Nikolajevna Děmkina (*1987)

Původ: Saransk, Rusko

Schopnosti: rentgenový zrak

Na podlaze dětského pokoje v západoruském Saransku sedí desetiletá holčička a zaujatě něco kreslí. Když se jí maminka zeptá, co namalovala, děvčátko jí s radostným pohledem podá obrázek, jehož hrdiny mají být členové její rodiny.

Jenže někde je háček a ženě rychle tuhne úsměv na rtech. Postavy dětského díla jsou totiž na papíře vyobrazeny včetně všech vnitřních orgánů! To není začátek žádného mrazivého hororu, ale příběhu Rusky jménem Natalia Děmkina. Svět ji ovšem zná spíše pod přezdívkou „žena s rentgenovýma očima“.

Šok v ordinaci

Příhoda s poněkud morbidním obrázkem donutí Nataliiny rodiče navštívit s dítětem ordinaci psychiatra. Děvče totiž později začne dokonce vykládat lidem, že vidí dovnitř jejich těla a následně popisuje jejich orgány.

Během vyšetření u psychiatra se ovšem situace s podivnou kresbou opakuje. Když je Natalia vyzvána, aby lékaře nakreslila, zobrazí jej opět i včetně vnitřních orgánů. Jenže tentokrát je něco jinak. Děvče totiž přidá na detail mužova žaludku něco, co tam nepatří.

Vřed? Vypadá to tak. Mohlo by se zdát, že tato domněnka je jen chybnou interpretací dětské kresby, jenže onoho psychiatra v té době skutečně trápí žaludeční vřed. Neobvyklá historka z ordinace odstartuje pátrání po Nataliiných nadpřirozených schopnostech.

Zdá se totiž, že si své obrázky nevymýšlí, ale skutečně vidí víc než jiní. Má rentgenový zrak? Netrvá dlouho a Nataliino okolí pochopí, že děvče by mohlo své schopnosti zúročit v pomoci nemocným.

Ačkoliv je to jen malá holka, má totiž něco, co by jí záviděl i ten nejlepší lékař – vidí do nemocných!

Světe, div se

Natalia je opakovaně podrobována testům svých schopností. A opakovaně uspěje. Nikdy se přitom neprokáže, že by nějak lhala. Projde všemi vědeckými experimenty a své umění předvádí i v přímém přenosu v televizi.

V roce 2004 Natalie prezentuje světu svůj podivuhodný talent prostřednictvím britské televizní stanice BBC. Ta se totiž rozhodla udělat s dívkou speciální program. V rámci živého vysílání jsou při něm zázračné Rusce postupně prezentováni čtyři lidé.

Všichni mají nějaký zdravotní problém a Nataliiným úkolem je odhalit jej jen pomocí pohledu. Selže?

Skeptici budou zklamáni, dívka se totiž před kamerami bez problémů rozpovídá o zdravotním stavu oněch čtyř dobrovolníků a bez výjimky určí správnou diagnózu – chybějící ledvina, poškození páteře, zranění ramene a zajizvená tkáň po operaci sleziny.

Jde snad o zinscenovaný estrádní podvod určený k pobavení diváků? Seriózní televize jako BBC by se k něčemu takovému jen těžko propůjčila…

Ve službách medicíny

Jedna televizní show jistě nemůže být brána jako nezvratný důkaz Nataliiny výjimečnosti. Jenže dívka své umění předvádí i v každodenním životě. Ctí ji fakt, že se snaží svůj tajuplný dar využít ku prospěchu ostatních.

Své nevysvětlitelné nadání totiž uplatňuje při pomoci lékařům s obtížnými diagnózami. Takováto spolupráce by se přitom dala považovat za nepřímé potvrzení reálnosti Nataliiných paranormálních schopností.

„Procento správně diagnostikovaných případů je neuvěřitelně vysoké,“ potvrzuje Nataliina lékařka, primářka saranské nemocnice Irina Kačanová.

Přepínací oči

„Na zlomek sekundy vidím barevný obrázek vnitřku člověka a ten pak začnu analyzovat,“ vysvětluje své tajemství dnes třiadvacetiletá Natalia, která se jako dopívající dívka rozhodla začít studovat medicínu.

Nikdo zřejmě nepochybuje o tom, že z ní bude skvělá lékařka. Mladá Ruska tvrdí, že sama dokáže přepínat svůj zrak z rentgenového na obyčejný a obráceně. Odkud však vzala takovou schopnost? Na tuto otázku už nedokáže odpovědět ani sama „žena s rentgenovýma očima“.

Parapsychologie na stopě zločinu

Jméno: Greta Alexander (1932–1998)

Původ: Alton, Illinois, USA

Schopnosti: nadsmyslová empatie, jasnovidectví

Píše se duben roku 1983 a město Alton v americkém státě Illinois již pět měsíců žije případem nezvěstné Mary Lou Cousett.

Rodiče ztracené dívky mají vážné podezření, že jejich dceři něco provedl její snoubenec Stanley Holliday, důkazy pro tuto domněnku však chybí.

Policie je v pátrání po dívce již dlouhé týdny zcela bezradná a zdá se, že vyšetřování je ve slepé uličce.

Hned zkraje zadržený Stanley je posléze propuštěn, neboť kriminalisté nemají páky na to, aby mu dokázali jakoukoliv souvislost se zmizením nebohé Mary Lou.

Spravedlnost je sice v tuto chvíli na mládence krátká, jenže Cousettovi se nehodlají vzdát myšlenky, že Holliday nese vinu za jejich těžkou rodinnou ztrátu.

Obrací se proto na Gretu Alexander, zdánlivě obyčejnou illinoiskou ženu v domácnosti, která však disponuje nevysvětlitelnými schopnostmi parapsychologického média.

24 podrobných stop

Greta se již v minulosti několikrát zúčastnila policejního vyšetřování, má totiž speciální schopnost vcítění se do neznámých situací a osob, což ji předurčuje pro dráhu kriminalistického média. Jenže případ Mary Lou je komplikovanější, než je obvyklé.

Policie totiž nemá v podstatě žádné stopy. Greta ovšem pomoc zoufalé rodině neodmítne. Vyžádá si od Cousettových několik dívčiných osobních předmětů a nechává na sebe působit energii věcí pohřešované.

Následně udá policii čtyřiadvacet podrobných stop, podle nichž má být Mary Lou nalezena. Hned ta první je bohužel velmi smutná – pohřešovaná je podle Grety mrtvá! Jak tedy Alexander tvrdí, pátrání se má soustředit na nalezení jejího těla.

To podle ní bude objeveno v blízkosti dálnice, v místě křížení cest. Nálezcem hrobu Mary Lou má být podle Grety policista se zmrzačenou rukou. Médium ve službách kriminalistiky navíc předem upozorňuje, že nález rozhodně nebude příjemný.

Tělu má údajně chybět hlava. Jak vidno, na detailech žena nešetří.

Tady už hledali

Na policistech tedy je, aby objevili mrtvolu mladé dívky. Jenže kde přesně? Greta požádá o mapu a následně stráví několik hodin soustředěným přejížděním konečků prstů po jejím povrchu.

Po zdánlivě nekonečném čekání se ruka tajemné ženy konečně zastaví a ukáže na konkrétní místo, okrsek Tezewell County. Tady má být Mary Lou nalezena. Policisté se však zprvu zdráhají tip prověřit, neboť tuto oblast již důkladně prohledali dříve. Jak se však brzy ukáže, jejich první hledání zřejmě nebylo dost důkladné.

Šokující přesnost

Na základě stop od Grety Alexander policisté vytipují několik míst v okrsku Tezewell County, kde by se tělo Mary Lou údajně mohlo nacházet. Při pátrání náhle policista jménem Steve Trew uvidí něco, co předtím jeho kolegové přehlédli.

Je to kus kosti trčící ze země. Okamžitě volá na pomoc ostatní, aby mohli začít kopat. Sám se totiž lopaty chopit nemůže, neboť si před pár týdny velmi vážně zranil ruku vrtačkou. Přesně jak to bylo předpovězeno.

Po objevení mrtvoly policie musí konstatovat, že Greta Alexander měla ve 22 ze svých 24 udaných stop pravdu. „Kromě typu oblečení, které na sobě oběť měla mít, popsala i polohu těla nebo směr, ve kterém bylo otočeno…

Věděla všechno,“ uvádí ke spolupráci s Gretou Alexander vrchní vyšetřovatel případu Robert Dubois. Nález těla pak usvědčí i dívčina vraha Stanleyho Hollidaye. Jak to Alexander dokázala?

Skutečně je možné, že energie osobních předmětů pohřešované dívky ženě ukázala, co se s nešťastnicí stalo? Jak jinak si lze vysvětlit její obdivuhodnou přesnost v bleskovém odhalení zapeklitého případu?