Vypadá to beznadějně. V červnu roku 1314 se u skotského města Bannockburn poblíž hradu Stirling odehrává rozhodující bitva mezi anglickým králem Eduardem II. (1284–1327) a jeho skotským nepřítelem Robertem I. (1274–1329).

Angličané se snaží svého souseda už dlouhou dobu ovládnout a vypadá to, že se jim to konečně podaří. Náhle se však stane cosi nečekaného. Na nedalekém kopci se objeví skupina vojáků mávající templářskou korouhví ado anglických vojáků se nemilosrdně pustí.

Právě díky nim Skotové v důležité bitvě zvítězí. Kde se zde však templáři vzali, když byli před dvěma lety rozpuštěni?

Templářský řád je oficiálně zrušen v roce 1312 a podle současných historiků už není nikdy obnoven. Především ze Skotska však pocházejí mnohé záznamy o jeho dalším působení.

Podle některých badatelů právě do této země míří mnozí členové pronásledovaného společenství (jejich další zaslíbenou zemí je prý Portugalsko–pozn. red.).

Na svou stranu si údajně získají skotského krále Roberta I. při rozhodující bitvě s Angličany a on jim na oplátku všemožně pomáhá.

Z pozůstatků templářského řádu má pak o několik stovek let později vzniknout skotské svobodné zednářství. Nejsou to už ale příliš přehnaná tvrzení? Příznivci konspiračních teorií jsou přesvědčeni, že jim nahrává celá řada skutečností.

Například zakladatel templářů a francouzský rytíř Hugues de Payens se před zahájením svého působení v řádu přižení do skotské rodiny Sinclairů.

Zhruba o 300 let později pak člen rodu William Sinclair (1410–1484) zakládá proslulou Rosslynskou kapli, která je plná templářské výzdoby. A v 18. století jsou Sinclairové uváděni jako dědiční vůdci skotských svobodných zednářů…

Vstali z mrtvých?

Podle teorie o provázanosti templářů a svobodných zednářů jmenoval poslední templářský velmistr Jacques de Molay svým nástupcem jiného člena řádu, Pierra d’Aumonta.

Ten pak v první polovině 14. století odcestoval do Skotska, kde řád udržoval v tajnosti, dokud ho nezměnil do podoby svobodných zednářů.

„Jistý učený francouzský spisovatel nám vypráví, že když templáři opustili své sídlo v pařížském Templu, seskupili se pod korouhvemi skotského krále Roberta I., který z nich vytvořil nový řád založený na templářských tradicích, a ten se podle jeho názoru stal základem svobodného zednářství ve Skotsku,“ píše v roce 1840 britský autor James Burnes. Potvrzuje to senzační teorii o propojenosti obou spolků?

Otazníky zůstávají

Současní zednáři mají údajně naprosto stejný přijímací obřad jako templáři. Jednou z nejvyšších zednářských hodností je navíc „rytíř templář“. Může jít vůbec o náhodu?

Není divu, že čím dál více badatelů se přiklání k teorii, že zednáři jsou pokračovateli templářů a dodnes chrání jejich dávné poklady. Podobné spekulace se ale točí kolem celé řady dalšíchtajemných spolků.

Návaznost na templáře je spojována také s Rosenkruciány nebo s Převorstvím sionským.

„Ve světě existuje celá řada více či méně tajných společností, jejichž duchovní a společenské aktivity jsou založeny na ideálech templářů,“ vysvětluje britský historik a expert na templáře Dominic Selwood (*1970).

Na některé otázky však nezná odpovědi ani on. Kam přesně bylo ukryto templářské bohatství? A skutečně zahrnovalo archu úmluvy i Svatý grál? Pátrání pokračuje…