Někteří lidé mají mít výjimečný dar utišit neovladatelné nebo rozrušené koně. Ovládají magii, jak si mnozí myslí? Nebo jen velmi dobře znají povahu zvířat a dokážou s nimi snadno navázat kontakt? ENIGMA odhaluje způsoby práce tajemných zaříkávačů koní!

Pojem „zaříkávači koní“ vzniká v 19. století, kdy se tak říká lidem, kteří dokážou zkrotit jinak nepoddajné koně. Místo krutých fyzických i psychických trestů se zvířaty údajně rozmlouvají, protože jsou prý schopni „nahlédnout do jejich duše“.

V roce 1995 vydává anglický spisovatel Nicholas Evans (*1950) knihu Zaříkávač koní, která tyto netradiční postupy zpopularizuje. Podobně jako o tři roky později natočený film stejného jména.

Následně se vyrojí doslova stovky lidí, kteří tvrdí, že i oni jsou schopni komunikovat se zvířaty. Jak rozeznat šarlatány od skutečných zaříkávačů?

Využíval magii?

Pravděpodobně prvním světoznámým zaříkávačem koní se stává v 19. století irský trenér Daniel Sullivan (†1810), který působí především v Anglii. Sjíždějí se za ním zákazníci z různých částí země a svěřují mu svá problémová zvířata.

Sullivan je tajnůstkář a o jeho způsobech léčení není prakticky nic známo. Podle svědků zvířatům při práci cosi šeptá. Mezi lidmi se začne proslýchat, že Sullivan koně zaříkává nějakými speciálními formulemi. Mluví se i o využívání magie. Tajemství svého umění si Sullivan v roce 1810 odnáší s sebou do hrobu.

Jak komunikovat?

To, že zaříkávači koní během své praxe využívají magii, je později zamítnuto. Jako mnohem pravděpodobnější se jeví možnost, že jen velmi dobře znají chování a zvyky koní.

„Úspěšní zaříkávači často mnoho let pozorovali život a chování koní ve výbězích nebo ve volné přírodě.

Znají řeč těla, kterou koně používají ve svém přirozeném prostředí a která je jiná než řeč těla, jež se projevuje v jízdárně nebo v zápřahu,“ vysvětluje současný německý publicista Roland Knauer. Často to jsou prý jen drobnosti:

ohrnutý spodní ret, pohyby ušima, švihnutí ocasem nebo pohyb očí. „Sdělení je třeba pochopit a odpovědět na ně vlastní řečí těla, tedy gesty, kterým kůň rozumí,“ dodává Knauer.

Zásah shůry?

Americký trenér koní Monty Roberts (*1935) je rovněž přesvědčen, že klíčem k porozumění koním je sledování jejich pohybů a signálů. Následně je prý totiž možné díky neverbální komunikaci vyslat směrem ke zvířeti vlastní sdělení.

„Jistě, cosi magického v tom skutečně je, jenže ona magie je pouze kouzlem neobjeveného jazyka – primitivního, přesného a snadno srozumitelného jazyka. Jakmile se mu jednou naučíte, umožní, aby mezi člověkem a koněm zavládlo nové srozumění,“ uvádí Roberts.

Ještě jiný přístup uplatňuje 47letý zaříkávač koní z Francie Jean-François Pignon. Ten se spoléhá nejen na neverbální komunikaci, nýbrž také na víru v zázraky.

Když mu je 33 let, onemocní jeho oblíbená klisna Gazelle a veterinář jí nedokáže pomoci. Po šesti měsících se u něj staví jeden kamarád, který se za jeho koně pomodlí. „Nevěřil jsem, že to může mít nějaký účinek.

Jenže pak se zdravotní stav Gazelle skutečně zlepšil. Od té doby pomáhám koním na 50 % díky technice sledování jimi vysílaných signálů a na 50 % skrze slova Bible, zejména skrze slova o lásce,“ říká Pignon. Může pomáhat i víra v Boha?