Pravdou je, že upíři jsou velmi kosmopolitní bytosti. Najdeme je všude tam, kde žijí lidé. Příběhy o nich se tak tradují i v severních oblastech Evropy včetně Islandu.

Na severu našeho kontinentu včetně ostrovního Islandu však musíme upíry hledat po názvem draugr. Tento výraz je přítomen, v mírných obměnách, v islandštině, norštině, dánštině, švédštině, dokonce i ve faerštině.

Severští upíři

To, že výraz draugr označuje upíra našeho „ východoevropského typu“, tvrdí i současní významní islandští vědci Úlfhildur Dagsdóttir a Ármann Jakobsson. Přirovnání islandského draugra k upírovi, však není úplně novou teorií.

Již v roce 1897 tak učinil skotský folklorista Andrew Lang (1844-1912). Ten svoje tvrzení opíral i o fakt, že též ve Skandinávii se bojovalo s těmito „upíry“ osvědčenými prostředky.

Když selhala Bible, růženec a krucifix, byly po ruce i drsnější metody včetně zatloukání ostrých dřevěných kolíků do těla. Když ani to nepomohlo, přišla na řadu dekapitace, tj. oddělení hlavy nebožtíka podezřelého z toho, že jako upír-draugr obtěžuje živé.

Vraždící kočka

Zajímavé je, že u draugrů není doloženo sání krve ze svých obětí. Důraz byl spíše kladen na to, že draugrové dokáží změnit svoje oběti na jedince svého druhu. Jinak se popis draugrů příliš neliší od „našich“ upírů.

Zjevu byli skutečně nevábného, šířili kolem sebe puch mrtvolného rozkladu, barva jejich kůže byla modrá nebo nekroticky černá. Občas se objevila zpráva, že se některý draugr proměnil v trolla, což je trochu „z deště pod okap“, co říkáte?!

Specifická u skandinávské linie upírů byla jejich schopnost ovládat počasí. Vzhledem k obtížnému klimatu, ve kterém se tyto bytosti pohybovaly, to byla velmi užitečná dovednost.

Dokázali rovněž měnit podobu svého těla. Snadno se proměnili i v tuleně či kočku. Druhá zmíněná metamorfóza byla však vražedná.

Taková kočka se vkradla do domu, ulehla na hruď nic netušícího spáče a zvětšovala svůj objem a váhu tak dlouho, až nebožáka proměnila v nebožtíka – svojí vahou ho udusila.

Není se tak čemu divit, že se lidé ve Skandinávii i na Islandu setkání s touto bytostí velmi obávali.