Okolo 10. století našeho letopočtu vládli na severu Evropy v dnešní Skandinávii už několik století Vikingové, kteří prosluli jako obávaní nájezdníci a válečníci.
Zároveň však v úctě k bohům i ke svým druhům, kteří padli v boji, vztyčovali kameny s runovým písmem. Na každého, kdo by se odvážil tyto kameny poškodit, prý čeká hrozivá smrt.
Do dnešního dne bylo po Skandinávii objeveno několik stovek těchto runových kamenů. Většinu z nich vztyčili Vikingové jako poctu bohům, najdou se však mezi nimi i kameny věnované padlým druhům ve Valhalle a také kameny s údajnými magickými schopnostmi.
SKORO KAŽDÝ KÁMEN JE PRÝ PROKLETÝ
Aby Vikingové kameny ochránili, přidali na ně kromě nápisu prozrazujícího účel kamene i jasné varování. Obvykle hrozili smrtí každému, kdo by se odvážil kámen poškodit, některé však hovoří i o kletbách. Například na kameni ve švédském městě Stentoften se píše:
„Odsouzen k zákeřné smrti a nekonečnému prokletí budiž ten, kdo se odváží tento kámen poškodit.“ Podobná varování pak obsahují skoro všechny kameny.
VIKINGOVÉ UCTÍVALI BOHY JAKO MÁLOKDO JINÝ
I když Vikingové byli především obávaní válečníci, jejich mytologii a víře se vyrovnala jen málokterá jiná.
Nejdůležitějším bohem byl pro Vikingy samozřejmě Ódin, který u sebe přijímal chrabré válečníky, kteří padli v boji, a Thór, strážce spravedlnosti a ochránce kovářů a mořeplavců.
Údajně právě pod jejich ochranou mohli Vikingové uskutečňovat své strašlivé nájezdy do celé Evropy a dokonce o celá čtyři století předstihnout Kolumba při výpravě k americkým břehům.
