O skutečnosti, že v dávných dobách běžně docházelo k lidským obětem, není pochyb. Hrůzné zážitky z těchto rituálů se pak velice pravděpodobně negativně zapsaly do energie míst, na kterých probíhaly…

Například v Jizerských horách na polské hranici najdeme takzvané Pohanské kameny. K obětem a uctívání pohanských bohů zde pravděpodobně docházelo již za Keltů.

Kameny měly mít také astronomickou funkci a sloužit tak k pozorování východu slunce o letním slunovratu a o zimním slunovratu zase naopak k pozorování jeho západu.

Obětní nádoby?

Po Keltech se na tomto území usadili Germáni, kteří zde rovněž měli svou svatyni. Na počátku 1. století se u obětních mís odehrávaly velkolepé oslavy slunovratu. Někteří badatelé se domnívají, že mísy měly sloužit taktéž i k věštění.

Dokládají to archeologické nálezy z počátku 20. století. Archeologové zde našli jeskyni s tajuplnými kresbami či obětní nádoby.

Vykopávky z tohoto záhadného místa se sice ztratily v průběhu 2. světové války, ale až dodnes jsou v kamenech viditelné prohlubně, které se během obřadů používaly.

Magie a čarodějnictví

Ani ve středověku nebylo toto strašidelné místo pusté. Podle vyprávění zde docházelo k magickým a čarodějnickým rituálům. Obyvatelé okolních vesnic měli z tohoto území strach a věřili, že se právě sem stahují temné nadpřirozené bytosti, které škodí lidem.

Ve snaze ochránit se před zlem vyvěrajícím z kamenů je prý údajně vesničané drtili a používali jako štěrk. Místní legendy rovněž vyprávějí, že zde často býval viděn ohnivý kočár, ve kterém se proháněla jakási neznámá, děsivá démonická bytost…