Na našem území je řada míst, u kterých se traduje vyzařování pozitivní energie. Nejznámější z nich je nedostavěný kostel v Panenském Týnci.

Ale mohou to být i jiné útvary, například menhiry, jako je Kamenný pastýř, opět nedaleko Panenského Týnce, nebo Měsíční kámen na Javorníku na Šumavě a řada dalších.

Mezi lokality s vyzařováním pozitivní energií patří také zřícenina kláštera v Dolních Kounicích u Brna. Rosa Coeli, česky Nebeské růže, patřil k nejstarším ženským klášterům na území Moravy. Byl založen v roce 1181 Vilémem z Pulína.

Ten tuto povinnost dostal od papeže jako výraz pokání za své skutky ve válečných taženích do Rakouska, kdy se zúčastnil vypálení řady kostelů a klášterů.

V průběhu husitských válek však byl i zdejší klášter vypálen. Ani po částečné obnově již nedosáhl dřívější úrovně. Jeho naprostou zkázu však zapříčinil po roce 1522 probošt Martin Göschl.

Zkázu nejprve morální, když přestoupil k luteránství, aby se mohl oženit se se zdejší jeptiškou. To vedlo k tomu, že potom také ostatní jeptišky začaly vést nemravný život. A když byl probošt uvězněn a jeptišky odešly, byl to faktický konec i tohoto kláštera.

Postupně zpustl a přesto že se objevily snahy o jeho obnovení, byl definitivně zničen požárem. Asi mu nebylo souzeno naplnit původního poslání.

Zřícenina chrámu a zbytky kláštera stále působí monumentálním dojmem. Za mohutným portálem je asi 30 metrů dlouhá loď. V místě, kde se kříží s vedlejší lodí, je výskyt pozitivní energie největší.

Zřejmě to nebude náhoda, neboť jak o tom svědčí řada i jiných míst, ať již jde o keltské obětiště nebo pozdější katolické chrámy, tuto energii stavitelé cíleně vyhledávali.

A tak pocit pozitivní energie je zde stejný, jako téměř před tisíci lety i přesto, že její fyzikální podstata může být sporná. Ale víra v ní, společně s majestátností prostředí, je nedílnou součástí určité terapie, stejně jako u jiných podobných objektů.