V roce 1915 zmizel na bojišti první světové války osmnáctiletý britský důstojník John Kipling. Pokud vám jeho jméno zní povědomě, máte pravdu. Byl to syn slavného spisovatele Rudyarda Kiplinga. Pro otce to byla těžká rána osudu. Navíc, až do konce života se nedozvěděl, kde je synův hrob.
John Kipling se paradoxně do britské armády dostal až na přímluvu svého slavného otce. Ten byl totiž velkým obdivovatelem armády a zastáncem imperiálních tradic Spojeného království. Syn John byl však odmítnut pro výkon vojenské služby.
Důvodem byla jeho krátkozrakost. Nakonec však stejnokroj, díky otcovým konexím, oblékl. Bylo to osudové rozhodnutí.

Zmizení v průběhu bitvy
V bitvě u francouzského města Loos však stopa poručíka Kiplinga mizí. Jeho rodina je zoufalá, stále však v sobě živí jiskřičku naděje, že milovaný syn žije, upadl do zajetí, byl zraněn a léčí se na neznámém místě.
Rudyard Kipling dokonce dává inzeráty do novin, navštěvuje vojenské lazarety. Usilovně pátrá po synovi, kterého sám postrčil do pekla války. Podle některých zpráv se John Kipling účastnil útoku na německé pozice a byl pravděpodobně zraněn v oblasti hlavy.

Jeho tělo však nikdy nebylo nalezeno. Nebylo známo ani možné místo pohřbení. Rudyard Kipling umírá, aniž by se dopátral pravdy. Zlom v pátrání nastává až v roce 1992, kdy komise pro válečné hroby oznámila, že patrně nalezla hrob Johna Kiplinga. Jak je to možné?
Odmítnutí testů DNA
Za vším prý byla administrativní chyba v zápisu o hrobovém místě. Nápis na náhrobku, původně hlásající, že zde odpočívají ostatky neznámého vojáka, dostal jméno i tvář – Johna Kiplinga. Pochybnosti však stále přetrvávaly.
V roce 2002 výzkum vojenských historiků označil tyto závěry za chybné. V hrobě je prý tělo jiného důstojníka. V roce 2002 je však tento konkrétní hrob znovu připsán Johnu Kiplingovi.

Proč se však můžeme domnívat, že i tento poslední verdikt může být v budoucnu zpochybněn? Důvodem je fakt, že hledání místa posledního odpočinku Johna Kiplinga se opíralo pouze o písemné dokumenty.
K jasné identifikaci ostatků by bylo nutné je exhumovat a použít testy DNA. Ty však nebyly povoleny, protože panují obavy, že by byly precedentem pro obrovský počet podobných žádostí.